Město na počátku světa: Na jakých ideálech vznikl husitský Tábor?

Tábor se velmi rychle stal nedobytnou pevností, bohatým městem a především respektovaným společenstvím v rámci celého království. Ale nepředbíhejme. Zprvu venkovská chudina věřila, že to bude Praha, kolébka husitství, která se stane místem nového počátku. Jejich představy se však střetávaly s konzervativnějšími a realitě bližšími postoji pražských měšťanů, šlechticů a univerzitních učenců. 

Život podle Písma 

Ozbrojené houfy venkovských radikálů nacházely zimní útočiště 1419/1420 v pěti vyvolených městech a také v Hradci Králové. Smůlu však měli jihočeští husité, kteří měli do vyvolených měst daleko, a tak se museli skrývat v lesích. S končící zimou přišlo rozhodnutí. Jihočeši obsadili skvěle strategicky situovaný sráz nad řekou Lužnicí a na místě rozvalin pevnosti Hradiště z dob Přemysla Otkara II. položili základy svému vysněnému městu.

Založení nového města bývá datováno k 30. březnu 1420. Husitští bratři zvolili jméno Tábor, podle biblické hory Thabor u Nazaretu ve Svaté zemi. Volba místa a názvu tak navázala na předdefenestrační tradici husitských poutí na hory, kde byli věřící blíže Bohu.

Zakladatelé Tábora odmítli starý nedokonalý svět s nespravedlivými zákony a rozhodli se žít pouze podle zákona Božího. Prahli po životě dle novozákonní chudoby, pokory, lásky k bližnímu a mravnosti. Odmítali soukromé vlastnictví, a tak podle rozšířené pověsti do společných kádí naházeli veškerý svůj skromný majetek, čímž měla být nastolena rovnost všech. Může to být však jen součástí pozdějšího husitského mýtu.

Ohněm i mečem

Táborité, jak se novopečení měšťané nazývali, si ze svého středu zvolili čtyři hejtmany, kteří měli dohlížet na pořádek a spravedlivé rozdělování společného majetku. Hejtmani nebyli bez zkušeností, a proto hned od počátku budovali a pečlivě cvičili táborské vojsko. Po právu totiž očekávali brzké střety s nepřáteli jejich pozemské utopie. 

TIP: Bratrovražedný boj: Rozklad husitských idejí rozdělil hnutí i Prahu

Táborité by zřejmě dopadli jako mnozí jiní neorganizovaní snílci v dějinách. Měli však neuvěřitelné štěstí, že k nim v samých počátcích města přibyl Jan Žižka z Trocnova. Právě cestou do Tábora, kam putoval z Plzně, získal Žižka své první velké vítězství pro husitskou věc v bitvě u Sudoměře.

Pod jeho zkušeným vedením se táborskému vojsku začalo velmi brzy dařit. Při svých výpadech do okolí postupně dobyli, vyplenili a vypálili bohaté kláštery v Milevsku, Louňovicích a Zlaté Koruně. Ze získaného bohatství pak dál financovali rozkvět Tábora. Vše ostatní, obrazy, sochy i knihy, táborité pálili.