Mesiáš a jeho ženy: Jakou roli hrály v životě Ježíše Krista?

V Lukášově evangeliu se vysloveně říká, že v Kristově průvodu učedníků šla Marie Magdalská, žena Herodova správce Chuzy, Jana, Zuzana a další. [L 8, 1-3] Spisovatel Paul Johnson navíc předpokládá, že ho bohaté vdovy podporovaly i finančně a nesmírně tak pomohly úspěchu celého díla.

S mastmi k mrtvému Kristu

Evangelijní text hovoří o přítomnosti žen i při samotném ukřižování: „Zpovzdálí přihlíželo mnoho žen, které provázely Ježíše z Galileje, aby se o něj staraly; mezi nimi Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova i Josefova, a matka synů Zebedeových.“ [Mt 27, 55] Marek navíc jmenuje ženu jménem Salome „a mnohé jiné, které se spolu s ním vydaly do Jeruzaléma.“ [Mk 15,40-41] Tím jsou pravděpodobně opravdu míněny ženy-učednice. 

Femininní element se objevuje v souvislosti se zmrtvýchvstáním. Podle synoptických evangelií se v neděli časně ráno vydaly ženy s vonnými mastmi pomazat nebožtíkovo tělo. Když přišly k hrobu, našly pouze odvalený kámen. Nešťastnice se samozřejmě obávaly, že mrtvola byla ukradena. Zbytečný strach však rozptýlilo zjevení anděla (případně andělů), kteří jim řekli, že Kristus zvítězil nad smrtí. 

Trochu jinak vypráví příběh evangelista Jan. Podle něj šla k hrobu pouze Marie Magdalská. Našla odvalený kámen a běžela to říci Petrovi a ostatním učedníkům. Petr a Jan se tam vydali, ale místo bylo prázdné a na zemi ležely poházené kusy plátna. Marie se dala do pláče, ale pak se jí zjevili dva andělé a vzápětí i samotný Ježíš. Zdá se tedy, jako by ženy hrály klíčovou roli všude, kde je potřeba nikoli pochopit, ale uvěřit. Muži vystupují jako aktivnější, ale ženy jako vnímavější a intuitivnější.

Snad i proto se tak mimořádné pozornosti dostává Lazarově sestře Marii, kterou Ježíš mimořádně miloval, a která mu zaníceně naslouchala schoulená u jeho nohou. Zdánlivým protikladem je její sestra Marta.

Marta byla podle evangelií pečlivá hospodyně, kterou podobná zahálka rozčilovala. „(Marie) si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo. Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: ‚Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!‘ Pán jí odpověděl: ‚Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře. Vybrala si to, oč nepřijde.‘“ [Lk 10, 38-42] 

Svatá slova

Nejvíc prostoru je však v Bibli samozřejmě věnováno jiné Marii, a to samotné Ježíšově matce. Přední znalkyně latiny profesorka Jana Nechutová však na svých přednáškách upozorňuje na to, jaké termíny při řeči s matkou Ježíš volí, a že pokaždé nejde o nikterak láskyplná slova. Přitom právě slova hrají v mariánském kultu zcela mimořádnou úlohu. Ono „Ave Maria“, kterým anděl pannu pozdravil, se ve středověku stalo téměř magickou formulí. 

Sílu mariánské formulky krásně dokládá příběh, který přináší Legenda aurea (Zlatá legenda) Jakuba de Voragine z 13. století. V jednom kraji prý řádil loupeživý rytíř, před kterým si nikdo nebyl jistý životem. Tento darebák však každý den zbožně zopakoval „Ave Maria“ a nebylo dne, kdy by zapomněl.

Jednou padl do rukou lotrovské bandy zbožný mnich, který trval na tom, že musí říct rytíři jedno tajemství. Když rytíř svolil, nechal si mnich svolat celou posádku hradu. Rytíř si myslel, že shromáždil úplně všechny, ale svatý muž byl stále nespokojen a tvrdil, že pořád někdo chybí. Až po několikerém počítání se ukázalo, že opravdu nedorazil jistý komorník. Když ho pak téměř násilím přivedli, mnich na něj ve jménu Ježíše Krista udeřil. V té chvíli se ukázalo, že komorník byl ve skutečnosti ďábel, který zde již dlouho čekal na rytířovu duši. Nemohl se jí však zmocnit, protože se rytíř každý den chránil spásnými slovy.

Uschlá pravice

Mariánské legendy nám také okruh žen kolem Ježíše rozšiřují o další jména. Pečlivý Josef přivolal dvě porodní báby, a totiž jistou Zebel a Salomé. Zatímco Zebel pouze konstatovala, že Maria byla pannou před porodem i po něm, Salomé profesní čest nedala a trvala na tom, že se musí přesvědčit. Po tom, co bychom dnes nazvaly rutinní gynekologickou prohlídkou, ji však Bůh ztrestal a provinilá ruka jí uschla. Stačilo však, aby se dotkla zázračného novorozeňátka a zdraví se jí zase vrátilo.

Tím se dostáváme k další roli žen, kterou plní nejen v legendách, ale i v samotném Písmu. Jsou zde totiž k tomu, aby se na nich něco ukázalo. Typickým příkladem je žena postižená „krvetokem“, což jsou komplikace spojené s menstruací. Tato nešťastnice tedy byla nečistá par excellence. Avšak Ježíš ji uzdravil dotekem. Přišel totiž jako reformátor starých pořádků a lamač tabu. 

TIP: Existoval Ježíš Kristus? Historicita nejdůležitější osobnosti všech dob

Přesto však ženy v Písmu obecně hrají jen jakési druhé housle, což potvrzuje svatý Pavel ve svých listech. Křesťanky z Efezu například poučuje: „V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým mužům jako Pánu, protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, která spasil. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům.“ [Kor 11, 3-5] A o něco později dodává: „Ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily, mají se podřizovat, jak to říká zákon.“ [Kor 14, 34]