Marie Terezie a Alžběta Petrovna: Jedna ze železa, druhá z cukrkandlu
Zatímco císařovna, česká a uherská královna Marie Terezie pocházela z jedné z nejvznešenějších dynastií, dosedla legitimně na trůn a byla vzornou vladařkou, manželkou i matkou, ruská imperátorka Alžběta Petrovna se do dějin zapsala jako nemanželská dcera cara a služky, uzurpátorka, lenošivá a parádivá „máťuška“. Marie Terezie přišla na svět v roce 1717, kdy Alžbětě Petrovně bylo již sedm let. Obě se narodily jako dcery panujících vladařů, nicméně s tím rozdílem, že Marie Terezie vzešla z manželského lože Karla VI. a světlo světa spatřila ve velkolepé rezidenci ve vídeňském Hofburgu, zatímco Alžběta byla nemanželským dítětem Petra I. a její první křik se rozlehl v dřevěné zapomenuté rezidenci Kolomenskoje nedaleko Moskvy.
Poslední svého rodu
Osud jim oběma nadělil smutnou roli být posledními členkami svých rodů, které jejich smrtí vymřely po přeslici. Marie Terezie byla po otci Karlu VI. příslušnicí habsburské dynastie, která je doložena od 11. století a jejíž příslušníci vládli postupně v římsko-německé říši, rakouských zemích, českém, uherském a španělském království i mnoha dalších státech. Její maminka, spanilá Alžběta Kristina Brunšvicko-Wolfenbüttelská, jež pocházela ze skvělého welfského rodu, prožila své mládí v hysterické snaze porodit manželovi zdravého mužského dědice. Neúnavně proto postupovala jednu zaručeně účinnou léčbu či lázeňskou kúru za druhou, nechala se vodit za nos různými jasnovidci, mastičkáři a jinými šarlatány. Své zklamání, že své úloze nedokázala dostát a selhala, posléze utápěla v alkoholu.
Naopak Alžběta Petrovna byla uznána za princeznu až ve dvou letech poté, co její otec Petr Veliký (vládl 1682–1725) pojal její matku za právoplatnou manželku. Tím se z „bastardky“ stala členka rodu Romanovců, který v Rusku panoval od roku 1613. Alžbětina matka Martha se narodila v dnešním Estonsku jako neurozená švédská poddaná nemanželského původu. Po obsazení její vlasti ruskými vojsky se stala obětí sexuálního násilí. Nakonec ji „objevil“ car Petr I., učinil z ní svou milenku a později i manželku. Po jeho smrti se Alžbětina matka dostala převratem na trůn jako Kateřina I. Alexejevna (vládla 1725–1727). Stěží uměla číst a psát, ale šlechtil ji zdravý úsudek. Neměla nejmenší zkušenosti s řízením státu ani vlohy, proto se stala loutkou v rukou „nové“ šlechty.
Dvě krasavice
Marii Terezii vylíčil jeden diplomat takto: „Má kulatý plný obličej a hladké čelo. Výrazné obočí je stejně jako její vlasy světlé, nikoliv zrzavé. Má velké, živé a současně mírné oči, což podtrhuje i jejich světle modrá barva. Nos je malý, není zahnutý ani pršák, ústa jsou trochu velká, ale hezká, zuby bílé, její úsměv působí velmi příjemně. Má hezky tvarovaný krk a hrdlo, paže i ruce jsou kouzelné. I pleť bude stejně nádherná, soudě podle toho, co je vidět, navzdory nepatrné péči, které jí věnuje. Výraz obličeje je otevřený a veselý, s lidmi mluví přátelsky a rozkošně. Nutno uznat, že je krásná.“
Alžbětu Petrovnu nazývali dvorští básníci Venuší, neboť byla vskutku dobře rostlá, měla krásné nohy a nádherné zrzavé vlasy. Oslnivou, byť nepravidelnou tvář s výraznýma očima a pyšnou bradou kazil pouze krátký a zploštělý nos. Proto se nenechávala portrétovat z profilu. Žárlila na půvabné ženy a šikanovala je zcela podle ruského přísloví, že „žena raději políbí čerta, než by někoho nazvala krasavicí“.
Ve zralém věku se nedokázala vyrovnat se ztrátou mládí a krásy, což řešila pitím anglického piva, medoviny a přejídáním. Nade vše milovala sladkosti, takže její vláda nese přízvisko „věk bonbonů“. Dnešní dietologové by její jídelníček rozhodně neschvalovali a je fakt, že nezdravý styl života zapříčinil její špatný zdravotní stav i brzkou smrt.
Zbožná císařovna a pověrčivá carevna
Marie Terezie byla pravou dcerou habsburského rodu spjatého s katolickou církví, protireformací a násilnou rekatolizací. Jako pobožná a přesvědčená katolička navštěvovala každý den svatou mši, v neděli a o svátcích dokonce dvakrát denně. Přísně dodržovala všechna náboženská pravidla a byla vedena k vroucně oddané a dobročinné zbožnosti. Také ráda navštěvovala poutní místa. Za její vlády byli nadále pronásledováni protestanti, její náboženská nesnášenlivost a tmářství vyvrcholily vypovězením židů z Prahy. Později ale přistoupila k reformám a učinila první krok směrem k náboženské toleranci, kterou zavedl až její nástupce Josef II.
Také Alžběta Petrovna dávala najevo vroucí víru, pravidelně se účastnila mší, poutí, zpívala ve sboru, opatrovala relikvie a modlila se k ikonám. Pravoslavné církvi však stejně jako její otec nedovolila zasahovat do politiky, ani jí neváhala zabrat další pozemky. Nebyla v pravém slova smyslu zbožná, spíše neobyčejně pověrčivá, kupříkladu se bála uřknutí a kouzel. Jindy se vyděsila, když pod její postelí našli žabí kost omotanou vlasem, již považovala za důkaz čarodějnictví a pokus ji uhranout. Říkalo se totiž, „vezmi živou žábu a polož ji o půl noci do mraveniště, do rána ji mravenci celou ohlodají, zůstane jenom jedna kůstka a tu si vezmi, a pokud ji máš u sebe v kapse, můžeš po kterékoliv ženě cokoliv chtít, v ničem ti neodepře“.
Lotrinský vévoda versus krásní společníci
Marie Terezie se provdala za Františka Štěpána, hlavu lotrinského rodu doloženého od 10. století a spřízněného se všemi císařskými dynastiemi od doby Karlovců. Lotrinsko ale musel vyměnit za Toskánsko, takže Marie Terezie zdědila rakouské soustátí již jako provdaná manželka a toskánská velkovévodkyně. Svého chotě nikdy neučinila skutečným spoluvládcem a důležitá politická rozhodnutí činila sama. Na rozdíl od jiných panovnic ale sdílela se svým pohledným manželem lože i stůl po celý život. Také mu promíjela různé aférky, dokonce i tehdy, když v pokročilém věku vážně vzplanul pro jinou ženu. Po smrti svého manžela v roce 1765 jmenovala spoluvládcem svého syna, římsko-německého císaře Josefa II., nicméně se jím nenechala donutit k příliš radikálním reformám.
TIP: Carevna Kateřina II. a Grigorij Potěmkin: Milenci na čas, přátelé navždy
Alžbětu Petrovnu se rodiče neúspěšně snažili provdat za francouzské prince, poté ji zasnoubili s holštýnským vévodou Karlem Augustem, který ale zemřel ještě před svatbou. Žezla se proto chopila jako svobodná a o vládu se nikdy s nikým nedělila. Během života vystřídala mnoho milenců, většinou neurozeného původu. Její vládu lze nazvat obdobím vzkvétajícího favoritismu. Nevyhledávala pomocníky, spolupracovníky ani zkušené administrátory, ale krásné společníky, s kterými se cítila dobře. Údajně se tajně provdala za mladičkého, vysokého, černovlasého krasavce Alexeje Grigorjeviče Razumovského, prostého kozáka a pasáčka, kterého angažovali u dvora jako zpěváka. Později ho zastínil půvabný a křehký Ivan Ivanovič Šuvalov, který inicioval založení moskevské univerzity a akademie umění.
-
Zdroj textu
-
Zdroj fotografií