Lovkyně dinosaurů: Mary Anningová způsobila svými objevy senzaci

Devatenácté století bylo zlatým věkem geologie a ženy v této vědní oblasti sehrály významnou roli. Přestože se oficiálního života geologických spolků a společenství účastnit nemohly a přednášky navštěvovala jen málokterá, odvedly velký kus práce v terénu – sbíraly fosilie a minerály. Ženám se cesta do vědy otevírala prostřednictvím mužů, protože mnoho vědců mělo ženské asistentky, často své manželky nebo dcery. Prosadit se na vlastní pěst byl úkol téměř nadlidský.

Například Londýnská geologická společnost, jedna z nejdůležitějších britských organizací, která pod sebou sdružovala geology, paleontology i poznatky z obou těchto vědních oblastí, až do počátku 20. století nepovolovala členství ženám. A to ani jako hostům! Dámy byly do společnosti, která dnes nese název Královská geologická společnost, „vpuštěny“ až roku 1914. 

Lovkyně fosilií

„She Sells Seashells by the Seashore“ čili „Na mořském pobřeží prodávala škeble a ulity“. Tento anglický jazykolam, který v originále skutečně zamotává jazyk, má reálný základ. Dívka s množstvím skořápek a mušlí na pláži, kterou si britští školáci představují, zatímco se snaží vyslovit těžko vyslovitelná slova, není nikdo jiný než Mary Anningová (1799–1847).

Mary se narodila na samém konci 18. století do chudé rodiny tesaře z městečka Lime Regis v Dorsetu. Richard Anning si přivydělával sběrem a prodejem barevných škeblí a zvláštních kamenů – právě to dívenku nejvíce ovlivnilo. V Dorsetu bylo na počátku 19. století živo. Z celé Anglie se sem sjížděli zámožní turisté, kteří se rádi procházeli po malebně rozeklaném mořském pobřeží. Na sběr „suvenýrů“ s otcem brzy vyrážely i jeho děti. Občas mezi kameny objevili fosilie.

Otisky živočichů s několika páry nohou, tvrdými krunýři, dlouhými chapadly nebo nespočtem tykadel připomínající tvory z jiné planety, kteří však ve skutečnosti žili na zemi před miliony let, Mary fascinovaly. Před dvěma sty miliony let totiž celá oblast ležela na mořském dně a útesy byly z moře vyzvednuty až mnohem později. A to i se zkamenělými poklady ukrytými mezi jednotlivými vrstvami hornin.

Práce hledače fosilií však byla nebezpečná. Richard Anning zemřel, když se zřítil z útesu. Jeho nedospělá dcera tak zůstala na tajemný svět, do kterého jí otec pootevřel dveře, úplně sama. Nenavštěvovala žádnou školu, ale uměla číst a psát, a tak se sama začala vzdělávat v geologii a anatomii. S pomocí kladiva se před ní kameny otevíraly a vydávaly ze svých útrob stopy roztodivných živočichů.

Prodej jurských pokladů

Její urputná snaha nebyla poháněna jen láskou ke svědkům minulosti, ale i ryze praktickou potřebou. Rodina měla po smrti živitele nouzi a Mary tak musela pracovat. Jak? Spojila příjemné s užitečným a fosilie, které nacházela, začala prodávat ve velkém. Díky tomu, že na fosilie měla za roky praxe „oko“, stála za množstvím objevů z jurského období. Slušně rozjela byznys zaměřený na prodej zkamenělin a jejími zákazníky se stali zvláště geologové z vyšších společenských vrstev.

Paní Anningová opustila své rodné město jen jednou, když se vydala do Londýna. To jí ale nebránilo poznávat svět prostřednictvím návštěvníků svého obchodu. Všichni slavní badatelé přicházeli za ní a Mary byla natolik ponořená do své práce, že na cestování neměla čas. Přestože ji nepovažovali za svou kolegyni, mnozí vědci z oboru geologie nebo paleontologie její důslednou práci, kterou výrazně přispívala k rozvoji oboru, obdivovali. Stala se celebritou a osobně se znala s takovými kapacitami, jakou byl například William Buckland – geolog, paleontolog a profesor na univerzitě v Oxfordu.

TIP: Ženy v mužských šatech: Aby se prosadily, musely se stát muži

Na lov fosilií, jak své vycházky za zkoumáním a sběrem zkamenělin nazývala, se Mary Anning často vydávala se svým psíkem Trayem. Když se jednou procházela poblíž útesu, kde zemřel její otec, všimla si části lebky, která vystupovala na povrch skály. S pomocí kladívka odstranila horninu a senzace byla na světě! Mary stojí za objevem první dochované kostry vodního plaza – ichtyosaura, dále prvního pterodaktyla nalezeného mimo území Německa, ale i mořského plaza plesiosaura, létajících plazů a velkého množství prehistorických ryb. Buckland ji dokonce ve svých vědeckých článcích zásluhy za nalezení koster plně přiznal, což bylo v té době neslýchané! Postaral se i o to, aby jí byla vyplácena renta za „praktický rozvoj oboru“.