Lidové lékařství v raném novověku: Léčili kořenářky, kováři i kati

Báby kořenářky, porodní báby, kováři, bradýři, lazebníci a dokonce i kati. Lidé, kteří měli v rukou lidské tělo dnes a denně. Povolání, která neměla čest společnosti, často byla považována za nečistá, ale jeho představitelé byli v úctě obyčejných lidí.

Jejich byliny čistily zažívání, pomáhaly od otrav, či naopak. Vyráběly masti na vyrážky a otevřené rány. Pověrčivost jim přiřkla role téměř čarodějné. Říkávalo se, že umí uřknout, přivolat vám lásku, štěstí, bohatství či na nenáviděného souseda seslat svrab. Počala-li mladá děvečka nemanželské děcko, léčitelka jí dala nejen útěchu a dobrou radu pro příště, ale dokázala jí od nechtěného plodu případně pomoci. Ostatně právě u staré zkušené ženy hledaly ty mladší radu, jak hřešit bez následků, případně jak mužům dopomoci k větší touze. Jejich pověst mluvila hlavně o jejich úspěšnosti. 

Tyto ženy měly na vesnici značnou moc a slovo, byť ne vždy patřily k těm „poctivým“, což v novověku znamenalo společensky ctným a váženým. Ale jejich moudrost i zkušenost na lidi platila. To samozřejmě bylo trnem v oku farářům, kteří tradičně měli patent nejen na spásu duše, ale i na chod běžného života podle jejich morálních, společenských a sociálních zásad. A tak nejednou báby kořenářky a bylinkářky skončily na hranici, ať už je tam dovedla žárlivost, závist, zášť nebo pověrčivost.

Léčivost přírody

Zkušenost léčitelů s přírodními pomocníky, ať už to byly byliny, kůry stromů nebo třeba březové větvičky na očistu, pomáhala navozovat přirozené tělesné pochody. A protože i tyto ženy byly zbožné, k zaříkadlům připojovaly různé modlitby a prosby ke svatým a patronům.

TIP: Mezi magií a vědou: Omyly antické medicíny dokázal vyvrátit až novověk

Stejně tak byly některé zaříkávačské úkony prováděny na původní pohanské svátky asimilované křesťany. Například se věřilo, že kvítí nasbírané o májové noci, ideálně přesně o půlnoci, má čarovnou moc. Dále to byly letní a zimní slunovraty, období sklizní nebo svátek všech svatých.