Legendární válečnice: Co je pravdy na mýtech o Amazonkách?

V řecké mytologii byly Amazonky dcerami boha války Area, jejichž hlavním cílem života byl boj. Obývaly území v Malé Asii, jiné zdroje hovoří i o Kavkazu či Krymském poloostrově. Jejich existenci na základě poznatků básníka Homéra řadí soudobí dějepisci někdy okolo roku tisíc před naším letopočtem.

Amazonská domácnost

Poetické vyobrazení společnosti Amazonek, jež vytvořili především mužští umělci, vykresluje ženské bojovnice jako násilné, kruté a bezcitné ženy, které ve své zaslepené a vlastně dost hloupé touze po sproštění se mužského útlaku neznají hranice. Rituálně proto zabíjí jakékoliv dítě mužského pohlaví, které se jim narodí a ponechávají si pouze dívky, které zocelují v nemilosrdném bojovém výcviku. 

Podobný přístup by však byl biologicky neudržitelný a šovinistické Amazonky by nejpozději ve třetí generaci vymřely. Starořecké Amazonky naopak prý žily po boku mužů, tradice jim však velela zůstat pannami po celou dobu vojenské služby. To mělo praktický důvod – těhotná žena nemůže bojovat. Teprve až byly tyto jejich povinnosti splněny, mohly se vdát a začít rodit děti. 

Tradiční rodinné soužití však v kmenech bojovnic vypadalo poněkud odlišně, role obou partnerů byly prohozeny. Muži zůstávali doma a pečovali o děti a o domácnost, předli vlnu a tkali plátno. Museli poslouchat příkazy svých manželek a měli přísný zákaz účastnit se politických či válečných aktivit.

Veškerá moc se koncentrovala v rukou žen. Amazonky vládly, bojovaly a obchodovaly. Kmenům bojovnic pak vždy vládla zvolená královna. Představa zavedení podobné hierarchie patriarchální Řeky nejspíše děsila. Například Aristoteles označil vládu žen za „rozklad demokracie“!

Amazonky mytologické

V řecké mytologii se kmen válečnic objevuje opakovaně, nejznámější jsou však příběhy tři. V první slavný hrdina Hérakles svede díky své odvaze královnu Amazonek Hyppolitu. V rámci svých deseti úkolů musí totiž mykénské princezně přinést její pás. Roztoužená Hyppolita však netroškaří a s pásem si svlékne i všechno ostatní. Amazonské bojovnice si však dlouhodobý pobyt královny v Héraklově komnatě vyloží jako pokus o její únos a na Hérakla a jeho družinu zaútočí. Pro bojovnice ani pro Hyppolitu tento střet nekončí dobře. 

V další legendě se jedna ze zajatých vůdkyň Amazonek, Antiopa, zamiluje do svého únosce Thésea láskou tak vřelou, že zradí své družky. Když ji jedou kmeny válečnic vysvobodit do jejího nového domova v Athénách, Antiopa bojuje proti nim a je v potyčce zabita.

Naposledy vyjíždí Amazonky do boje na pomoc obléhané Tróji. V jejich čele jede královna Penthesileia. Je však v boji zabita. Válečnice sice dostanou její tělo zpět, musí však přísahat, že proti Řekům již nikdy znova zbraně nepozvednou. 

Ženy válečnice napříč kulturami

Příběhy o ženských bojovnicích se vinou jako červená nit napříč kulturami i staletími. Většinou se navíc nejedná o zcela smyšlené zkazky, ale o legendy založené na hrdinských skutcích velkých bojovnic a jejich klanů. 

Z 15. století se od portugalského misionáře Duarta Lopeze dochovaly poznatky o králi na území dnešního státu Zimbabwe, který měl armádu dvanácti tisíc válečnic. V boji jim navíc pomáhalo dvě stě psů. Za své úspěchy v bitvách si vysloužily vlastní provincii. Měly také velký vliv na vnitropolitickou situaci. Jejich názor byl vážený a vysloužily si i právo volit krále.

TIP: Dívčí válka: Kdo byly české Amazonky a jaký byl jejich osud

Kroniky z prvního století našeho letepočtu popisují ženské říše také na hranicích mezi Čínou a Indií. Na území dnešního severního Tibetu se prý rozprostírala Země krásné královny, která zahrnovala osmdesát měst, která bránilo deset tisíc bojovnic. O volbě královny nicméně nerozhodovala ani tak její krása, jako spíš rodová příslušnost. Panovnice byly voleny z vládnoucí rodiny. Ihned po své korunovaci si vybíraly svou zástupkyni, která v případě smrti královny panovala do okamžiku, než byla zvolena vládkyně nová. Tímto způsobem si vládnoucí rod zajišťoval mocenskou kontinuitu.