Legenda o bílých slonech: Proč sloužili jako trest siamských králů?

Barmská vojska zaútočila na siamské království Ayutthaya poprvé v roce 1547. Barmánci nakonec odtáhli s nepořízenou: vítězství sice měli na dosah a obléhali už hlavní město Siamu, ale armáda obránců posílená o bitevní slony dokázala z obklíčení prorazit. Barma nakonec musela přijmout vcelku potupné podmínky smíru.

O patnáct let později vytáhla do války znovu. Tehdy Siam (dnešní Thajsko) porazila. A teď to byla Barma, kdo vydíral a zostuzoval svého nově podřízeného vazala nesmyslnými požadavky. Nešlo jen o odvody, daně, reparace. Siamský král Mahachakkaphat byl pověřen, aby Barmě jako „důkaz dobré vůle“ předal sedm bílých slonů. Nejspíš jako oplátku minulé prohry, za kterou stáli hlavně sloni. 

Hledání bílého slona

Jenže kde je vzít? Bílý slon byl víceméně buddhistickou legendou. Hledat jej bylo podobné, jako sehnat u nás dvouocasého lva. Siamský král se ale nevzdával a rozesílal posly na všechny strany. Mystéria a pradávné příběhy by přece měly mít solidní základ, ne? O slonech s poruchou pigmentace se v Siamu vědělo, takže bylo zapotřebí najít nějakého opravdu hodně světlého. Pátrání, navzdory enormním nákladům, přineslo úspěchy! Mahachakkaphat skutečně dokázal několik exemplářů sehnat. Přivést si je nechal zpod Himalájí, a celá „sloní expedice“ jej málem zruinovala. Tato historická a finančně bolestivá zkušenost se ale jeho následovníkům hodila. 

O desetiletí později, kdy je siamské království Ayutthaya zase svobodné, monarchové na minulost nezapomínají. V palácovém okrsku hlavního města je vyhrazeno několik pavilonů stálému chovu posvátných bílých tlustokožců. Králové si je tu drží jako „živoucí ztělesnění moci a spravedlnosti“. Neobvykle vybarvení sloni jsou pro všechny praktickou ukázkou majestátu, míru a prosperity. Jejich chov má ale mnohem prostší než náboženské vysvětlení.

Tato vzácná a překrásná zvířata vládcům slouží k vydírání jejich protivníků a příliš hlasitých politických oponentů. Jak to? Když si krále znepřátelíte, nemusíte hned skončit ve vězení nebo vyhnanství. Čeká vás horší osud. Může vás obdarovat bílým slonem!

Pochvala a dar svedou víc

Opravdu! Král se může rozhodnout, že si za své mimořádné zásluhy o blaho země zasloužíte odměnu. A tak vám předá to nejcennější, co zrovna má. Pět a půl tuny radosti a štěstí. Odmítnout takový dar znamená podepsat si dobrovolně rozsudek smrti, takže tuto poctu raději ochotně přijmete. Získáte titul „Pán bílého slona“, který je známkou nejvyšší společenské prestiže.

Jenže tady dobré zprávy končí. Zvíře je považováno za posvátné a nikdy nesmí pracovat. Naopak, musí být chováno „ve zlatě a stříbře“ a je třeba mu předkládat ty nejvybranější pochoutky. Rozhodně nesmí pojít nebo utéct. Darovaný slon v žádném ohledu nemůže strádat. Provoz jeho zvěřince stojí tolik, co chod malého městečka! A tak se musíte po zbytek života dívat, jak se váš majetek doslova rozpouští ve sloním žaludku. Bílý slon je prostě navýsost nepraktické zvíře, které je sice hodno obdivu, ale k ničemu jinému se nehodí. Proto je spíš kletbou a trestem, než požehnáním. 

TIP: Černokněžník Krabat: Kde se vzala legenda o chlapci se slaměnou korunou?

Jak to tedy fungovalo v praxi? Vyjádřil se někdo nepěkně o králi, postavil si vlastní armádu nebo byl díky bohatství až příliš nezávislý na koruně? Dostal slona! Všechny své peníze rázem utápěl v chovu posvátného zvířete. Na rebelie už jistojistě ani nepomyslel. Nechtěl občan platit daně nebo se finančně podílet na výstavbě královského vojska? Panovník mu svěřil slona, ale s nabídkou, že zůstane u něj v paláci. Obdarovaný tak jen zaplatil jeho další chov. Pochopitelně tím králi přispíval na to, co pán sám uznával za vhodné.