Krvavá svatba aneb Noc svatého Bartoloměje (1)

Hugenoti byli ve Francii od počátku pronásledováni, a to jak ze strany královské moci, tak ze strany katolické církve. Do čela katolické strany, vystupující bojovně proti těmto francouzským protestantům, se postavila mocná rodina lotrinských vévodů, jež přijala a osvojila si titul vévodů de Guise.

Naděje pro hugenoty

V krátkém období klidu mezi třetí a čtvrtou občanskou válkou po roce 1570 se zdálo, že se karta obrací a nastává období trvalého míru. Mezitím dospěl syn navarrského krále Antonína Bourbonského a budoucí král Jindřich Navarrský a stal se po nedávné smrti svého strýce vévody de Condé formální hlavou hugenotů. Skutečným vůdcem a velitelem však zůstával nadále admirál Gaspard de Coligny. V předchozí válce přišli hugenoti o svou baštu ve městě Orléans a našli za ni náhradou novou centrálu v dobře opevněné námořní pevnosti La Rochelle. V samotném království Navarra, jež bylo nadále pevnou oporou nové víry, vládla zatím Jindřichova matka Jana d´Albret jako královna Jana III.

Byla to patrně ona, kdo přišel s návrhem na uzavření sňatku mezi jejím synem Jindřichem a Markétou z Valois, dcerou krále Jindřicha II. a Kateřiny Medicejské. Tento sňatek vzbuzoval naději, že mír bude takto zpečetěn. Byl mu nakloněn i pařížský dvůr, kde si královna Kateřina stále udržovala vliv na slabého a vrtošivého Karla IX. Jednání byla brzy navázána. Král Karel IX. byl hubený muž nezdravého vzezření, jehož velkou vášní byl lov a vše, co s ním souviselo. Až dosud se nemusel zabývat státními záležitostmi, protože ty za něho obstarávala jeho matka. Ale těžko snášel její diktát a chtěl se od něj osvobodit. Nebyl toho schopen sám a potřeboval se o někoho opřít.

V době sblížení s hugenoty přilnul k admirálu Colignymu a našel v něm protiváhu proti své panovačné matce. Věnoval mu svou důvěru a nazýval ho dokonce svým otcem. Coligny měl ovšem vlastní plány. Toužil po osvobození Flander od Španělů a tlačil mladého krále do války se Španělskem. Od roku 1571 vyjednával za tím účelem o spojenectví s protestantskou Anglií. Kateřina Medicejská se naopak snažila za každou cenu válce zabránit. Těžce snášela ztrátu vlivu na svého syna a veškerá její nenávist se obrátila proti Colignymu.

Svatební den

Mezitím pokročily přípravy ke svatbě Jindřicha Navarrského s královou sestrou Markétou. Byla překonána otázka rozdílného náboženství obou snoubenců. Dokonce papež Řehoř XIII. udělil dispens ke sňatku katoličky s protestantem. Potíž byla už jen v tom, že devatenáctiletá Markéta vytrvale odmítala svého stejně starého ženicha. Nesnášela toho malého chlapíka neotesaných způsobů, který páchl stájí a česnekem. Proplakala několik nocí, ale byla k sňatku nakonec přinucena matkou i bratrem Karlem. Dne 10. června 1572 zemřela v Paříži navarrská královna Jana. Jindřich Navarrský povýšil na krále Navarry.

Datum sňatku bylo stanoveno na 18. srpna 1572 a do Paříže se začali sjíždět tisíce Jindřichových stoupenců z řad hugenotů. Odhaduje se, že jich sem přijelo osm až deset tisíc. Svatební ceremoniel se odehrál před portálem chrámu Notre-Dame, protože ženichu jako hugenotovi nebyl umožněn vstup do katedrály. Následovaly slavnostní průvody, nákladné bankety a skvělé plesy. Ale na pozadí těchto radovánek zrála v Paříži nenávistná nálada proti kacířům, které bylo možné potkat na každém kroku.