Krutovláda světí prostředky: Proč získal vládce Ašóka přízvisko Strašlivý?

O indickém vládci Ašókovi, který panoval ve 3. století před naším letopočtem, se dá říct mnohé. Lze ho zatracovat pro potoky krve, které prolil, pro nesmiřitelné tresty i vskutku hrůzný způsob, jakým se zmocnil trůnu. Jenže zároveň je možné se doširoka rozepisovat o pokrokových nařízeních, jimiž chtěl v mírovém období zlepšit životní podmínky všech obyvatel svého království, zvířata nevyjímaje, a o stovkách buddhistických chrámů, které prý nechal vystavět. Ať už se však zaměříme na jakoukoli Ašókovu stránku, jedno mu upřít nelze – v každém případě šlo o velmi schopného vladaře, který nemá v dějinách obdoby.  

Neštítí se ničeho

Budoucí vládce Indie přichází na svět kolem roku 304 př. n. l. jako syn krále Bindusáry a jeho vedlejší manželky Subhadrangi. Otec ho přehlíží. Údajně o hocha nejeví zájem proto, že Ašóka nepobral moc krásy. Zdá se, že syn jedné z vedlejších manželek má ze své pozice jen minimální šanci zdědit Bindusárovo postavení. Ctižádostivý mladík se však rozhodne, že to změní. Svými mimořádnými bojovými a vyjednávacími schopnostmi i svou nesmírnou odvahou brzy vystoupí ze stínu svých bratrů. V osmnácti letech ho tak otec jmenuje místodržitelem v Avanti a později ho pošle na pomoc svému oblíbenému synovi Sušimovi. Ten se totiž ve městě Taxila, které dostal na starosti, potýká se vzpourou. 

Ašóka si s povstalci dokáže poradit bez použití jediné zbraně. Prý je dokáže přivést k rozumu pouhým jediným projevem, který pronese! To se samozřejmě jeho bratrovi vůbec nezamlouvá. „Ašóka se tě chystá svrhnout, otče. Pošli ho do exilu,“ radí milovaný princ Bindusárovi. Otec mu snadno uvěří. Vždyť Ašókovu ctižádostivost nelze přehlédnout! Proto úspěšný vyjednavač putuje do vyhnanství. Jenže svým bratříčkům ještě pořádně zatopí… 

Během Ašókovy nepřítomnosti propuknou v provincii Ujjain nepokoje. Král se rozpomene na úspěch svého syna v Taxile a okamžitě pro něj pošle. Tentokrát však Ašókovi nepostačí pouze jeho vyjednávací schopnosti. Následnou bitvu sice vyhraje, avšak utrpí zranění, z něhož se léčí v buddhistickém klášteře. Právě zde se nejspíš budoucí vládce Indie seznámil s buddhistickou naukou. Mezitím však jeho otec chřadne. Sotva Samrat Bindusár roku 272 př. n. l. vydechne naposledy, rozhoří se mezi jeho syny boj o následnictví.

Do něj se zapojí také Ašóka, který si získá podporu bývalých otcových ministrů. Těmto svým věrným samozřejmě později, po svém vítězství přidělí ty nejprestižnější úřady. A jak se vypořádá se svými nevlastními sourozenci? Nemilosrdně zabije všechny své bratry kromě nejmladšího Vitašóky. Pověsti přisuzují Ašókovi zavraždění celkem 99 sourozenců! Historikové se ale domnívají, že toto číslo je značně nadsazené. Ve skutečnosti jich zřejmě bylo jen šest.

Neuvěřitelná proměna

Získáním trůnu Ašókovy ambice rozhodně nekončí. Hned svou pozornost zaměří na okolní státečky. Během prvních osmi let své vlády válčí a válčí, neúnavně rozšiřuje své území. Kolem roku 261 vyhlásí válku království Kalinga. Jako obvykle se mu podaří dosáhnout svého a Kalinga se rozpustí v rozsáhlé Maurjovské říši. Nyní ovládá Ašóka většinu poloostrova Přední Indie, kromě jeho nejjižnější části. Zbylí původní i noví poddaní s hrůzou vzhlížejí ke svému vládci. Jaká strašlivá muka jim asi ještě připraví?

Po celé Indii se nacházejí kameny a sloupy s vytesanými Ašókovými výnosy. Nad jejich zněním nestačí obyvatelé Maurjovské říše žasnout. „Zde nesmí být zabit ani obětován žádný živý tvor,“ zní například jedno z nařízení. Další ukládá svým poddaným pečovat o chudé, staré a nemocné. Všichni poddaní také mají chovat své rodiče v úctě. Ašóka zapovídá týrání zvířat, omezuje jejich obětování v chrámech, zakazuje kácení lesů a nařizuje vysázet podél cest ovocné stromy, aby se unavení poutníci mohli občerstvit ovocem. Navíc nechá v pravidelných vzdálenostech vybudovat síť studní, aby cestovatelé netrpěli žízní. Rovněž zřizuje nemocnice a dohlíží na pěstování léčivých bylin. Zkrátka, jako mávnutím kouzelného proutku se Ašóka mění ve spravedlivého, rozvážného a mírného vládce, kterému jde jen o blaho jeho poddaných. Ti se nepřestávají ptát: Je to opravdu ten samý Ašóka, jenž neznal slitování? 

Ani po těchto nových výnosech však nevládne mezi lidmi všeobecná spokojenost. Části poddaných se například nelíbí, že na oltářích už nemohou obětovat tolik zvířat jako dříve. S omezením konzumace masa se potýkají také lovci a rybáři. A proti některým výnosům brblají i rolníci. Ašóka totiž například nařizuje, že: „Plevel nemůže být spálen i s živočichy, kteří na něm žijí.“ 

Zbožný muž, nebo politický stratég?

Buddhistické texty tvrdí, že poté, co indický vládce spatřil strašlivé krveprolití ve válce s Kalingou, hnulo se v něm svědomí a zařekl se, že už nikdy nerozpoutá další boj. Navíc se seznámil s buddhismem - a ten údajně stojí za jeho proměnou. Nelze popřít, že v době Ašókovy vlády přibývá v Indii ohromné množství buddhistických stúp – tedy staveb s Buddhovými ostatky – i buddhistických chrámů. A přestože Ašóka hlásá náboženskou svobodu a toleranci, právě buddhismus se ocitá v pozici státního náboženství. Skutečně Ašókův obrat k lepšímu způsobila upřímná snaha o kráčení v Buddhových stopách? Historikové o tom nejsou přesvědčeni!

TIP: Od Číny po východ Evropy: Proč zanikla mocná Mongolská říše

Ašókovu změnu vládnutí považují mnohem spíše za politický kalkul než doklad náboženského zanícení. Vládce Indie si zkrátka uvědomil, že jeho země už další boje neunese a musel zapracovat na udržení rozsáhlého území. K tomu potřeboval zajistit loajalitu všech poddaných. Buddhismus se mu pak zřejmě jevil jako vhodný nástroj ke sjednocení říše. Ať už za Ašókovou proměnou stojí cokoli, nelze než obdivovat, jak území pod jeho vládou vzkvétá. Přestože nikdo nezapomíná na jeho krvavé začátky, z Ašóky se brzy stává nesmrtelný symbol spravedlivého vládce. Panovníkovi nástupci ovšem nedokážou tak obrovské území udržet pod kontrolou, a tak se Maurjovská říše postupně rozpadá.