Krásná jako Egypťanka: Co podstupovaly staroegyptské ženy pro dokonalý vzhled?

Jako k nedostižnému vzoru vzhlížely Egypťanky k bohyni Eset. Ta nejenže po zavraždění svého manžela Usira podle bájí spravovala říši, ale navíc díky nesmírné obětavosti dokázala sesbírat kusy Usirova těla rozmetané po celé zemi a přivést ho zpět k životu. V záležitostech lásky se ovšem obyvatelky země pyramid obracely k jiné bohyni – Hathoře. Tu považovaly za nejlepší rádkyni, jak se stát přitažlivou bez ohledu na věk. Co nesmělo chybět žádné egyptské krasavici?

Ideální postava

Každá doba i kultura měla svůj vlastní ideál krásy. Zatímco někdy se těšily obdivu baculky, jindy slavily u mužů největší úspěch ženy s vosím pasem. Jakými tělesnými proporcemi se pyšnila kráska podle měřítek starověkých Egypťanů?

Obyvatelé říše na Nilu u žen nejvíce oceňovali štíhlou postavu s jemnými údy. Obdivovali se výrazným, nikoli však příliš silným kyčlím a kulatým, spíše drobným ňadrům. Takové ženy ukazují egyptská umělecká díla nejčastěji. Ani Egypťanky, které nesplňovaly tyto normy, se ovšem nemusely cítit opomíjené. Sochy zobrazují také ženy baculaté či s výraznou svalovou hmotou.

A jak mohla Egypťanka dát nejlépe vyniknout svým tělesným přednostem? Přece při tanci! Jak napovídají dochovaná zobrazení, tanečnice mnohdy musely prokázat velkou ohebnost. Taneční umění ve starověkém Egyptě zahrnovalo často i gymnastické cviky a baletní prvky. Nešlo však jen o způsob, jak dobýt mužská srdce. Nikoli, tanec v říši faraonů sloužil především k oslavě bohů, včetně mezi ženami tak oblíbené Hathory…

Co na sebe?

Současné Egypťanky by se nejspíš propadly hanbou, kdyby se měly obléct po vzoru svých dávných předchůdkyň. Oděv obyvatelek starověkého Egypta by pravděpodobně považovaly za nemravný, neboť ten mnohem více odhaloval, než skrýval. V jakém oblečení nemohla žádná egyptská ženy šlápnout vedle?

Materiálu jednoznačně vévodil jemný bílý, téměř průsvitný len. Bohatší Egypťanky se však klidně oblékly třeba do šatů tvořených korálky. Pokud jde o střih, ženy v období Staré říše upřednostňovaly přiléhavé šaty na ramínka, které spadaly až ke kotníkům a ukazovaly nahá ňadra. Později se v Thébách a Memfidě ujala móda plizovaných sukní. Ramena halily krátké rukávy. Svrchní oděv často doplňovala jemná košilka. Takto se ovšem Egypťanky oblékaly na společenské příležitosti. Při práci si vystačily s krátkými sukénkami, někdy směrem dozadu vykasanými. Jako ochrana proti chladu jim sloužily pláště a šály.

A co spodní prádlo? Ženy ve starověkém Egyptě většinou žádné nenosily. Jen někdy si pod šaty oblékly krátké sukénky trojúhelníkového střihu. Obuvníci s nimi moc práce neměli. Egypťané rádi chodili bosí nebo se spokojili se sandály. Ty nejprostší měly podešev z papyru, boháči si dopřávali kvalitní obuv ze zdobené malované kůže.

Největší ozdoba

Ani drahé šperky, důmyslné líčení či půvabná postava nemohly ženu učinit krásnou, pokud se nemohla pochlubit dokonalým účesem. Největší pýchu egyptských žen totiž představovaly vlasy, kterým se proto věnovala nesmírná péče. Snad ničeho se Egypťanky neobávaly tolik jako plešatosti. V takzvaném Ebersově lékařském papyru se dokonce nachází kuriózní recept, jak pohromě spojené se ztrátou vlasů zabránit. Dochovaný postup zahrnuje vaření jader datlí, oslího kopyta a rostliny se zvláštním názvem chrtí tlapy v hrnci ponořeném do oleje. Jestli tato směs skutečně zabránila vypadávání vlasů, lze jen těžko soudit. 

K běžnému ošetření své kštice používaly Egypťanky nepříliš vábně vonící ricínový olej. Šediny měla skrýt krev z černého vola svařená s olejem. Pokud však přes veškerou péči nenarostla ženě bujná hříva, nemusela zoufat. V takovém případě ji mohla zachránit paruka. Tyto pokrývky hlavy se zhotovovaly z rostlinných vláken, lidských vlasů, vzácně i zvířecích chlupů. Bohatým dámám pak zkušené kadeřnice splétaly kadeře paruky do složitých účesů. Nejčastěji se ženy chlubily množstvím copánků. Copánky ovšem zdaleka nestačily, pokud jste chtěly opravdu vyniknout. Například vlasová ozdoba z hrobky princezny žijící na dvoře faraona Thutmose III. obsahovala neuvěřitelných devět set zlatých růžiček, které pokrývaly celý povrch paruky.

Bez líčidel ani ránu

Jak docílit uhrančivého pohledu? Tak v tom se Egypťanky skutečně vyznaly. Snad každému se v této souvislosti vybaví používání černých linek, které dávaly očím mandlový tvar. Ke zkrášlení pohledu používaly egyptské ženy nejčastěji černou či zelenou barvu. Ty získávaly z minerálů galenitu, antimonu a zeleného malachitu. Líčidel si dopřávali i ti nejprostší obyvatelé. Všude sebou nosili směsi rozetřené na destičkách z včelích pláství. Když za vlády faraona Ramesse III. ve 12. století př. n. l. dělníci stávkovali, dožadovali se kromě jídla právě líčidel. Proč? Linky kolem očí totiž neplnily pouze estetickou funkci, ale sloužily také jako ochrana před hmyzem či pouštním pískem.

TIP: 3000 let ženské krásy ve třech minutách

A co rty, tváře či nehty? Na ty egyptské parádnice samozřejmě také nezapomínaly. Ke zvýraznění rtů používaly rudé rtěnky z červených kysličníků železa, tvářím dodávaly barvu červení a nehty si natíraly rovněž červenou hennou. Pastou z listů této rostliny si ty horlivější někdy potřely i celé dlaně a chodidla. Hennu Egypťanky zkrátka milovaly!