Kráska a mrzout: Manželku císaři Fridrichovi III. vybraly hvězdy

Těžko najdeme v habsburském rodě rozdílnějších povah, než jaké měl císařský pár Fridrich III. a Eleonora Portugalská. On nedůvěřivý, nerozhodný, nevrlý podivín, ona veselá, otevřená, hravá. On šetrný až lakomý, ona velkorysá a zhýčkaná přepychem, v němž vyrostla. Lišili se i vzhledově! Jeho asketická postava měřila úctyhodných 180 centimetrů, ale ve tváři nebyl zrovna krasavec. Ona byla drobounká, křehká a okouzlující kráska, která mu sahala mu sotva k ramenům…

Toho chci a žádného jiného!

Proč si mladinká portugalská královská dcera Eleonora zvolila zcela dobrovolně věčně zachmuřeného a nespokojeného římského krále, navíc o generaci staršího, nevěděla možná ani ona sama. Údajně měla prohlásit, že si vezme jeho nebo nikoho jiného. A to si na jejich dvoře podávali nápadníci dveře. Lákala ji snad vidina císařského titulu? A nelitovala v budoucnu svého neuváženého kroku? Kdyby jen věděla, co ji čeká…

Když se Eleonora ocitla v hledáčku zájmu budoucího císaře, nejspíš ji jeho nabídka potěšila. Pocházela ze staré a bohaté dynastie a po smrti otce vyrůstala na dvoře svého staršího bratra Alfonse V. na jednom z nejluxusnějších evropských dvorů. Svatba s příslušníkem habsburského rodu pro ni z materiálního hlediska nebylo žádné terno! Habsburkové měli totiž odjakživa hluboko do kapsy a Fridrich byl toho typickým příkladem. To ale Eleonora neřešila a pravděpodobně ani netušila. Vlastně toho moc o svém nastávajícím nevěděla.

Uspokojivý horoskop

To on rozhodně nekupoval zajíce v pytli. Především ho překvapilo, že se pro něj tak krásná princezna okamžitě rozhodla. Zdálo se mu to podezřelé. Dostal sice medailon s Eleonořiným portrétem, z něhož se usmívala krásná dívka, ale co když je to nějaká léčka a princezna tak vůbec nevypadá? Při své věčné nedůvěřivosti chtěl mít naprostou jistotu, a tak pověřil dva důvěryhodné duchovní delikátním úkolem. Poslal je víceméně inkognito do dalekého Portugalska, aby nevěstu obhlédli a podali mu o jejím vzhledu zprávu. A protože to byl známý skrblík, moc peněz jim na cestu nedal. 

Když oni „vyslanci“ po strastiplném putování, na němž je přepadli lupiči, byť jim stejně neměli co ukrást, dorazili do cíle, působili nanejvýš podezřele. Otrhaní, špinaví a bez peněz málem skončili ve vězení. To že byli Fridrichovi vyslanci? Misi však splnili. Portrét skutečně nelhal!

Po svém návratu nemohli poslové dosti vynachválit celkový půvab princezny a ujistili Fridricha, že si nemohl vybrat lépe. Tomu dělalo starost už jen jediné, zda mu Eleanora bude moci při své křehké postavě dát více potomků, protože úmrtnost žen při porodu i dětí v raném věku tehdy byla obrovská. Pro jistotu se Fridrich ale ještě dotázal hvězd. Dvorní astrolog sestavil přesný horoskop, a ten Fridricha uspokojil. Ano, Eleonora pro něj představovala tu správnou ženu! 

Svatba a korunovace

Svatba se konala v březnu 1452 a obřad sloužil sám papež Mikuláš V. Ten Fridricha o tři dny později korunoval i císařem, zatímco korunu Eleonoře na hlavu vsadila Barbora Celská, vdova po císaři Zikmundovi. Byla to poslední císařská korunovace uskutečněná v Římě představitelem církve.

K formální konzumaci manželství – realizaci svatební noci nedošlo v Římě, ale až o čtrnáct dnů později v Neapoli na naléhání Eleonořina strýce, který si už začal dělat starosti, že se Fridrich k ničemu nemá. Po několika měsících v Neapoli se manželé odebrali do Benátek. Tady se Eleonora poprvé setkala s Fridrichovou lakotou. V převlečení za prostého muže chodil po benátských tržnicích, aby tam mohl smlouvat a nakupovat laciněji, jak to míval ve zvyku.

Postupná ztráta iluzí

Další cesta císařského páru už vedla do Rakouska, kde je vítalo zvědavé obyvatelstvo. Za svou císařskou rezidenci si Fridrich již dříve zvolil Vídeňské Nové Město. Jeho pochmurný hrad i šedivé podhradí Eleonoře ani v nejmenším nepřipomínaly nádheru slunného Lisabonu jejího dětství. Nedokázala si vůbec představit, že zde stráví zbytek života po boku muže, který o ni téměř nejevil zájem a kterého nedokázala získat, i kdyby se snažila sebevíc. Musel to pro ni být šok. Postrádala tu všechno, na co byla zvyklá. A odměřený manžel jí navíc vůbec nepomohl, aby se jí novému životu přizpůsobit. Většinou ji nechával samotnou, čímž velice trpěla. Eleonora velmi brzy zjistila, že ji po boku tohoto věčně nespokojeného muže zdaleka nečeká to, co si vysnila! 

Fridrich nebyl žádný vášnivý milenec, a to z něj nemohla udělat ani žena tak rozkošná a žádoucí, jakou Eleonora bezesporu byla. Pouze myšlenka, že by měl zplodit syna a dědice, ho občas přinutila k činu. A tak mezitím uplynuly tři roky od svatby a Eleonora dosud nedala život žádnému dítěti. 

Konečně syn!

V listopadu 1455 přivedla Eleonora po dlouhém a těžkém porodu na svět první dítě, syna, který dostal jméno Kryštof. Konečně tu byl někdo, komu mohla věnovat svou lásku. Jenže štěstí trvalo tak krátce! Už v březnu následujícího roku chlapeček nečekaně zemřel. Jeho smrt císařovnu těžce ranila. Navíc jí manžel vyčítal, že to bylo kvůli tomu, že ho špatně živila!

Mezi manželi docházelo často k hádkám a sporům, a právě otázka jídla byla na denním pořádku. Fridrich byl asketa a při své náramné šetrnosti preferoval jednoduchá a těžká jídla, zejména kaše. Víno se na jeho stole nesmělo objevit, císař pil jen vodu. Eleonora zase milovala lahůdky a zejména sladkosti, na něž byla zvyklá ze svého dětství a které si nechala dovážet z Portugalska. To její manžel nerad viděl a snažil se jí to zakazovat. Eleonora se sice časem smířila s neustálým šetřením a skromným příbytkem, ale v jídle si nedala nic předepisovat.

Drsné metody

V březnu 1459 se manželům narodil druhý syn Maxmilián. Toho chtěl Fridrich hned po porodu Eleonoře odebrat a nechat vychovávat podle tradičních rakouských zvyků. Nešťastná Eleanora jej nakonec přesvědčila, že by měl kojenec zůstat v její péči. Nerad souhlasil, když však zemřela v dětském věku další dceruška Helena, zakázal Fridrich podávat dětem veškeré sladkosti a otázku stravování vzal pevně do svých rukou.

Malý Maxmilián pak nemohl pochopit, proč dostával k jídlu pouze hustou (a hnusnou) ovesnou kaši. A když se narodila Maxmiliánova mladší sestra Kunhuta, spala na císařův příkaz v jeho komnatách, kde ji vlastnoručně krmil jáhlovou a ovesnou kaší.

Nečekaná smrt

Když už se Fridrich s Eleonorou výjimečně ukázal na veřejnosti, choval se k ní spíše jako k dceři. Zakazoval jí všechno, co by jí udělalo radost. Eleonora se jako většina mladých žen zajímala o módu a krásné šaty. To ale Fridrich považoval za zbytečnost. Nenáviděl nápadné oblékání či velké dekolty. Před takovými ženami zavíral oči a nechával je vyvést ze své blízkosti. Také tanec nesnášel, považoval ho za ďáblovo pokušení. Jen výjimečně ho jeho okouzlující choť po dlouhém doprošování přiměla k několika tanečním krokům. 

Z šesti dětí císařského páru se dospělosti dožily jen dvě – syn Maxmilián a jeho mladší sestra Kunhuta. Eleonora jim věnovala veškerou svou lásku a děti ji přímo zbožňovaly. Když několik dní před svými jednatřicátými narozeninami v roce 1467 nečekaně zemřela pravděpodobně na žaludeční a střevní infekci, děti se z její smrti těžce vzpamatovávaly. Ztráta nejdražší bytosti, která jim poskytovala útočiště a pocit bezpečí za všech okolností, jim způsobila nadlouho těžké trauma. 

TIP: Ostře sledovaná nevěsta: Šťastná nešťastná Marie Burgundská

Zasažen však byl také císař Fridrich. Uvědomil si, jak hluboce Eleonoru miloval, i když ne tak romanticky, jak ona toužila. Při své složité povaze jí prostě lásku nedokázal dávat najevo. Teprve teď poznal, co v ní ztratil. V budoucnu odmítl jakoukoli narážku na případný další sňatek.