Královna bez hlavy: Proč nechal Jindřich VIII. popravit svou pátou manželku?
Kateřina Howardová byla sice blízce příbuzensky spjatá s Annou Boleynovou, přesto pocházela z mnohem méně urozené a výrazně chudší rodiny. Její otec, lord Edmund Howard, nejmladší z jedenadvaceti sourozenců, byl druhým manželem Kateřininy matky Joyce Culpeperové, jež z prvního sňatku měla již pět dětí.
Kateřina narozená někdy kolem roku 1523 byla jejím desátým či jedenáctým potomkem, dost možná že posledním. Joyce zemřela patrně v roce 1528 a zhruba pětiletá Kateřina byla s několika dalšími sourozenci poslána na výchovu do Sussexu k otcově nevlastní matce, vévodkyni vdově z Norfolku.
Umění milostných dobrodružství
Jelikož vévodkyně vdova trávila velkou část roku u dvora a o osudy hejna svých svěřenců se příliš nestarala, nedostalo se Kateřině nikterak oslňujícího vzdělání. Naopak byla ve velmi útlém věku zasvěcena do umění milostných dobrodružství. Učila se nejprve od starších schovanek vévodkyně z Norfolku, které s oblibou v nočních hodinách bavily chtivé dvořany a důstojníky výměnou za drobné dárky a víno. Někdy kolem roku 1536 pak roli hlavního učitele v předmětu milostných her přejal Henry Mannox, kterému tou dobou táhlo na čtyřicítku, a předpokládalo se, že bude Kateřinu vyučovat výhradně hudbě.
O dva roky později navázala budoucí královna milostný vztah se sekretářem své urozené ochránkyně, Francisem Derehamem, za nějž se v roce 1539 chtěla tajně provdat. Bohužel pro Kateřinu (a o něco později i pro celý rod Howardů), byly plány předčasně vyzrazeny a ve snaze zamezit skandálu zařídil Kateřině její strýc vévoda z Norfolku místo v hofštátu královny Anny Klevské.
Růže bez trní
Kateřina, která podle současníků vedle krásy a zálibě v tanci vynikala bezprostředním vystupováním, veselou povahou a nakažlivým smíchem, se u dvora vyjímala a není tedy divu, že zaujala krále Jindřicha již záhy po svém příjezdu do Londýna. Vládce byl tou dobou k zuřivosti znechucený ze sňatku s Annou, dcerou klevského vévody, který pro něj v dobré víře nezaranžoval nikdo jiný než první ministr Cromwell. Jindřich se cítil podveden, neboť na rozdíl od obrazů, na jejichž základě se k alianci uvolil, byla skutečná nevěsta v jeho očích nadmíru ošklivá a žádná část jejího těla, natož povislá prsa a neforemné boky, nelahodila jeho libidu. Sblížení bránila také jazyková bariéra, neboť Anna Klevská neuměla ani slovo anglicky a Jindřich pro změnu nevládl němčinou.
TIP: Od velké lásky na popraviště: Manželství Anny Boleynové a Jindřicha Tudora
Vlastně snad ještě dříve, než manželství s Annou pořádně začalo, promýšlel panovník jeho konec. K velkému překvapení všech Anna bez reptání souhlasila s rozlukou a manželství bylo anulováno 9. července 1540 po šesti měsících a třech dnech trvání. V té době bylo již Jindřichovo srdce i lože ostatně plné mladičké Kateřiny, kterou opět bezmezně zamilovaný monarcha poeticky nazýval „růží bez trní“ a „skvostem všeho ženství“.
Za právoplatnou manželku ji pojal během soukromého obřadu 28. července 1540. Není bez zajímavosti, že ve stejný den přišel po vykonstruovaném procesu na králův příkaz o hlavu věrný první ministr Thomas Cromwell, jemuž Jindřich nemohl odpustit fiasko s klevskou nevěstou.
Milenci bývalí i noví
Kateřina se zpočátku snažila. Po královském paláci se denně producírovala v nových, nákladných róbách a skvostných špercích, které dostávala darem od svého o více než třicet let staršího manžela. Za své motto zvolila zpěvnou frázi „non autre volonte que la sienne“ (žádné jiné přání než jeho), dělala svému choti pomyšlení a ze všech sil se snažila přijít do jiného stavu. Leč Jindřich, s pokročilým věkem vrtošivější, vzteklejší a prchlivější, upadl v průběhu táhlé zimy do špatné nálady, dnes by se možná řeklo do deprese, kterou prohlubovaly mimo jiné vleklé zdravotní problémy. Kromě obtíží spojených s počínajícím stářím a obezitou jej trápil nezahojitelný a nesmírně zapáchající vřed na chodidle.
Snad i proto si lehkovážná královna zakrátko našla zábavu jinde. Během brzkého jara 1541 navázala intimní vztah s Jindřichovým oblíbeným dvořanem Thomasem Culpeperem, kterého poznala ještě jako dvorní dáma Anny Klevské. Tehdy jej považovala za potenciálního ženicha, přičemž sňatek Kateřiny a Culpepera se snažila shodou okolností dohodnout další z dvorních dam, Jana Boleynová, vdova po popraveném bratru královny Anny Boleynové, s nímž údajně měla Anna zhřešit incestem.
Kromě toho začala královnu Kateřinu také dohánět její bouřlivá mladická léta, jelikož se kolem ní náhle začali jako vosy množit bývalí známí s pohrůžkou, že pokud se nedočkají laskavostí či finančního vyrovnání, milerádi králi vyzvoní pikantní podrobnosti jejích předsvatebních avantýr. Situace se stávala neudržitelnou a bylo pouze otázkou času, kdy se vše provalí.
Hysterická vězenkyně
Pomyslná exploze na sebe nedala dlouho čekat. Zatykač na královnu podrobně popisující veškeré její hříchy, podložený pokoutně zachyceným Culpeperovým milostným dopisem, v němž Kateřinu Howardovou nazývá svým „sladkým blázínkem“, vedl 1. listopadu 1541 k zatčení vladařky a o několik dní později k prvnímu výslechu. Z nařízení hlavního vyšetřovatele arcibiskupa Cranmera měly být z dosahu vznešené vězenkyně odstraněny všechny předměty, kterými by si mohla ublížit, neboť na rozdíl od vznešeně stoického postoje Anny Boleynové propadala Kateřina hysterii, a co chvíli se nervově hroutila.
Dne 23. listopadu byla Kateřina zbavena titulu královny a přinucena vrátit Jindřichovi snubní prsten, aniž by však došlo k formálnímu zániku manželství. Začátkem prosince proběhl výslech a následná poprava Kateřininých někdejších milenců Culpepera a Derehama, jejichž useknuté hlavy nabodnuté na kopí ozdobily most u Toweru. Kateřina si je mohla zblízka prohlédnout během svého převozu z dosavadního vězení v Syon Abbey do Toweru 10. února 1542 poté, co parlament přijal nový zákon přikazující královnám povinnost sdělit do dvaceti dnů od uzavření manželství králi jak veškeré detaily své sexuální minulosti, tak udat kohokoliv, kdo by s nimi chtěl navázat poměr. Je nasnadě, že Kateřina Howardová nevyhověla ani jedné z uvedených podmínek, proto byla automaticky obviněna z velezrady. A velezrada se automaticky trestala smrtí.
TIP: Na popravčím špalku: Pětice slavných poprav po anglicku
Kateřina přišla o hlavu máchnutím popravčí sekery třináctý únorový den roku 1542 o sedmé hodině ráno. Traduje se, že předešlou noc strávila vkleče tréninkem, kterak co nejlépe položit hlavu na špalek, a že její úplně poslední slova poté, co pokorně přijala vinu a rozechvělým hlasem prohlásila trest za zasloužený, byla: „Umírám jako královna, ale raději bych byla bývala zemřela jako Culpeperova žena.“
-
Zdroj textu
-
Zdroj fotografií