Kozák proti carovi: Čím děsil Stěnka Razin ruského vládce?

V polovině 17. století si kozáci zoufají. Car, který jim až dosud štědře platil jako svým nejlepším bojovníkům, se od nich odvrátil. Zpět k zemědělství se jim vracet nechce. Právě v tuto chvíli se na scéně objevil Stěpan Timofejevič Razin
02.08.2018 - Matěj Kos


Stěnka, jak mu říkali, pocházel z vesnice ležící na řece Don. Vyrůstal spolu se dvěma bratry, starším Ivanem a mladším Frolem. Na stránkách historie se poprvé objevili v 60. letech 17. století, kdy byli již dospělými a uznávanými kozáky - Stěnku zvolili jako jednoho ze dvou atamanů, kozáckých vůdců. Spolu s bratrem Ivanem se také zapojili do války s Polskem. Právě během války se však stane něco, co Stěnkovi sebere všechny iluze o carské spravedlnosti. Kozáci mají sváry s carskými příslušníky a několik z nich se dokonce rozhodne odejít domů na Don. Mezi nimi je i Ivan. Velitelé jej ovšem obviní z dezerce a bez soudu popraví… 

Ruský pirát

Po návratu z polského tažení tak dává Stěnka sbohem vojenské kariéře. Sbírá své známé a okolo roku 1667 se vydávají po řece Volze na loupežnou výpravu do Persie. Cestu před carským aparátem obhajuje tím, že chce osvobodit křesťany z područí muslimů. Ovšem během plavby si Stěnka a jeho kamarádi počínají jako praví piráti.

Na jaře roku 1669 se usazují na ostrově Suina, odkud pořádají na malých loďkách loupeživé výpravy do okolí. Perský šáh Sulejman proti nim vysílá trestnou výpravu. Tu, i když je početnější a lépe vyzbrojená, Stěpan s družinou poráží. A v létě téhož roku přehodnocuje své plány. Vrací se spolu se zbytečky své družiny do Astrachaně, kde ho přijímá sám car. Děkuje mu za vysvobození křesťanů z muslimského područí a uděluje mu milost, vztahující se na všechny činy, které dříve spáchal. Car však nemá nejmenší tušení, jaké plány se rodí ve Stěnkově hlavě. 

Povstání začíná

Hned následujícího roku se vydává Stěnka opět na Volhu. Po cestě sbírá své přívržence, kterých není málo. Stěnka se totiž po svém návratu z Persie proslavil po celé širé Rusi a kozáci, nevolníci a vlastně všichni utiskovaní ho pokládají za spasitele a zachránce před neomezenou carskou mocí. Jemu však jde víc o kořist než o spravedlnost…

Se svou stále početnější družinou dobývá Caricyn (dnešní Volgograd) a dostává se k Astrachani. Tu zcela vyplení a vyřídí si zde i své osobní účty. Místní vojvoda Prozovskij, který byl nejspíše zapleten do smrti Stěnkova bratra Ivana, je zajat a shozen z věže. Právě tato událost zcela změní Stěnkovy záměry.

Kozácký stát

Dnes se již nedozvíme, jestli to napadlo samotného Stěnku, nebo mu to poradil někdo z jeho družiny. Každopádně ale vyhlašuje takzvaný Kozácký stát, rozděluje dobytá území pod správu svých lidí a sám se staví do jeho čela. A na všechny strany posílá listiny, v nichž tvrdí, že nový stát podporuje car a patriarcha… 

Stěnka se ale se zabraným územím nespokojí. Rozhodl se, že vytvoří kozáckou republiku po celém Povolží. Jeho družina zastaví dopravu na Volze, čímž způsobí problémy celé Evropě. A kozáci se pod vedením Stěnky pustí do dobývání dalších měst. Města Saratov a Samara padla ke Stěnkovým nohám bez větších problémů… Pak ale narazil na Simibirsk.

Car Alexej během Stěnkova řádění v Povolží nelení a sestavuje silné vojsko, které by nezkrotného kozáka dokázalo porazit. Když počet carových mužů dosáhne k šedesáti tisícům, dojde k osudovému střetnutí pod městem Simbirsk. Stěnka se 14. září chystal vzít město útokem. Cestou však narazí na carská vojska. Rozpoutá se tak měsíc trvající bitva, při které zemře 10 až 15 tisíc kozáků. A co víc, během krvavé řežby je počátkem října Stěnka vážně raněn. Kozáci se rozhodnou, že svého velitele neponechají na pospas osudu. Odvážejí Stěnku zpět k Donu, zatímco stále doznívající bitva zamezuje pronásledování konvoje s raněným. 

Zrada a pomsta

Opevní se poté v Kagalské osadě a čekají. Předpokládají totiž, že car se s vítězstvím u Simbirska nespokojí a bude chtít Stěnkovu hlavu. Koneckonců i Stěnka sám si plánoval, jak po svém uzdravení sebere nové mužstvo a ještě ukáže carovi sílu kozáckých mužstev. Nic už ale nestihne. Kozácký ataman Kornila Jakovlev se totiž chystá k hanebné zradě. Spočítal si, že když car Stěnku porazí, jeho hněv se obrátí na všechny kozáky, tudíž i na něho. Se svou družinou proto zaútočil na Kagalskou osadu. Po několikahodinovém tvrdém boji kozáckého panovníka zajme a vydá ho carovi…

Alexej Michajlovič I. se samozřejmě s jediným důležitým zajatcem nespokojí a rozpoutá na kozáckých územích teror. Bez milosti popravuje každého, kdo měl s povstáním něco společného nebo projevil ke Stěnkovi sympatie. Počet popravených se odhaduje k jedenácti tisícům. Ale jak skončila životní pouť samotného Stěnky?

V červnu jej převezli do Moskvy spolu s jeho mladším bratrem Frolem, který stál rovněž v čele povstání. Stěnka padl do rukou nelítostným vyšetřovatelům, kteří ho podrobili těžkému mučení. Ale i přes bolest, kterou mu způsobovali, ničeho nelitoval a nic vyšetřovatelům neprozradil. Bez odkladů se tedy přistoupilo k popravě, která měla do budoucna odstrašit všechny, kdo by se chtěli postavit proti caru.

Smrt na Rudém náměstí

Vůz s odsouzencem přijíždí na zaplněné Rudé náměstí. Před carovými zraky ho vedou na popraviště. Už se čte rozsudek. Je nesnesitelně dlouhý. Stěnka ho poslouchá v klidu. Po jeho dočtení se otáčí k chrámu Vasila Blaženého, uklání se a ze rtů mu vyklouzne slovo prastitě - promiňte. To stejné zopakuje na všechny světové strany, kromě té, kde se nachází zeď Kremlu a tribuna s carem. Nyní je na řadě samotná exekuce. Stěnka má být, dle carova přání, rozčtvrcen.

TIP: Velké poselstvo Petra Velikého: Proč putoval car osmnáct měsíců Evropou?

Kat mu prvně usekne pravou ruku po loket. Poté levou nohu po koleno. Stěpanův mladší bratr to už nemůže vydržet. „Znám carské zákony!“ volá. Hroutí se před carem a prosí, ba přímo škemrá o milost. Polomrtvý Stěnka z posledních sil směrem k bratrovi zachroptí: „Mlč, pse!“. To jsou jeho poslední slova.

Kozák, kterého se bálo celé Povolží, umírá 6. června 1671 na nejslavnějším moskevském náměstí. A jeho bratr Frol? Nad ním se nakonec car smiloval a udělil mu milost…

  • Zdroj textu

    100+1 historie

  • Zdroj fotografií
    Wikipedie

Další články v sekci