Kontroverzní ikona: Stala se Lída Baarová obětí pomluv, nebo vlastních ambicí?

Tmavovlasou femme fatale filmového plátna si každý vybaví jako Lídu Baarovou, ale herečka za svůj život používala ještě další jména. Narodila se 7. září 1914 v Praze jako Ludmila Babková v rodině úředníka pražského magistrátu a operní sboristky. Díky jejich dobrému finančnímu zázemí mohla po obecné škole studovat dalších pět tříd gymnázia a poté i přes nelibost rodičů konzervatoř. V Ludmiliných sedmnácti letech přichází na scénu Lída Baarová. A to doslova.

Umělecký pseudonym, který ji doporučil její otec kvůli svému přátelství se spisovatelem Jindřichem Šimonem Baarem, totiž představuje také „krytí“ porušeného školního řádu. Studenti a studentky konzervatoře měli tehdy zakázáno při studiu natáčet filmy, mohli účinkovat pouze jako komparz. V roce 1931 ale Ludmila Babková neodolala a nechala se obsadit do Kariéry Pavla Čamrdy. Úspěch snímku sice Baarové uzavřel dveře konzervatoře, avšak dveře do světa kinematografie jí naopak otevřel dokořán. Po vánoční premiéře Kariéry jen v průběhu následujícího roku natočila šest dalších filmů. 

Filmová star

Lída Baarová se postupně stávala velmi populární, přijímali ji pozitivně nejen diváci a divačky, ale i kritika. Podle dobových komentářů na ní oceňovali bezprostřednost, herecký talent a půvab. Začínající herečce nepochybně pomohlo, že se již v začátcích své kariéry objevila na filmovém plátně po boku tehdejších velikánů, jako byl Vlasta Burian nebo Hugo Haas. Během deseti let od svého debutu po poslední film produkovaný v barrandovských ateliérech, jímž byla Turbína (1941) režiséra Otakara Vávry, se objevila v třiceti jedna českých filmech. Mezi nejznámější patří Dívka v modrém (1939), za niž získala Národní cenu, Lelíček ve službách Sherlocka Holmese (1932) nebo Jsem děvče s čertem v těle (1933). Zpětně je uznávána zejména za dramatickou roli v Panenství (1937). 

Baarová byla velmi ambiciózní a cílevědomá. V některých fázích života o sobě prohlašovala, že nemyslí na nic jiného než na svůj prospěch, slávu a kariéru. To také potvrdila při snahách prorazit v německém filmu, který byl v třicátých letech považován za evropskou variantu Hollywoodu. Během tří týdnů se musela perfektně naučit německy a zhubnout. Celou dobu byla ochotna jíst jen jablka a denně sedět spousty hodin s jazykovou lektorkou a pilovat svoji výslovnost. Tvrdá dřina přinesla kýžený výsledek, roku 1934 podepsala smlouvu s filmovou společností UFA. Hned po prvním německém filmu Barkarola (1935) se stala miláčkem tamního publika a do roku 1938 v Berlíně natočila celkem deset filmů.

Její věhlas přitáhl i agenty z amerického Hollywoodu, kteří jí v roce 1937 nabídli exkluzivní sedmiletou smlouvu s vysokým honorářem. Herečka však nabídku odmítla. Ohledně toho, proč neodešla do „opravdového“ Hollywoodu a zůstala raději v Německu, existují více či méně rafinované dohady. Mezi údajnými důvody se nicméně nejčastěji objevuje obava Baarové z toho, že těžce získanou slávu ztratí a za oceánem ji nezíská, či její zamilovanost do německého ministra propagandy Goebbelse.

Právě osobní vztahy Baarové roztáčely a stále roztáčejí kolotoč největších senzací, a to jak se členy její rodiny a hereckými kolegyněmi, tak především s herci, režiséry a politiky. Například fámu o tom, že se v Německu provdala za svého prvního filmového partnera Gustava Fröhlicha, považovaly za pravdivou tehdejší české deníky i samotný Adolf Hitler.  

Goebbelsova Liduschka

Nejvíce fantazie bez pochyby podněcuje vztah Baarové s Goebbelsem, který dodnes u mnoha lidí budí větší zájem než umělecké výkony české herečky. Je tato přetrvávající zvědavost dána výjimečnou krásou jednoho a ošklivostí druhého, pikantností tajného poměru vysokého představitele státu a slavné divy nebo vztahem Češky a Němce, který proti domovině své milé vedl později válku? Ať už je to jakkoliv, nic z toho nehrálo rozhodující roli pro Lídu Baarovou. Ačkoliv svému otci nikdy milenecký vztah nepřiznala, a ještě v roce 1991 se nechala slyšet, že „když někdo říká, že jsem byla jeho milenkou, nemá pravdu“, intimní poměr s Goebbelsem udržovala jistě od konce roku 1937.

V autobiografických textech i rozhovorech se také liší zdůvodnění jejich svazku. Někdy Baarová tvrdila, že se německého ministra propagandy bála, jindy že se zamilovala do jeho oddané lásky a jen zřídka přiznává, že ho prostě milovala. Nejednoznačně vyznívá i přístup Goebbelsovy manželky Magdy k Lídě Baarové. Z některých vyprávění vyplývá, že milenku svého muže tolerovala, a dokonce se s ní spřátelila, z jiných zase, že ji pouze trpěla a neměla vůbec ráda. Možná však platí obě tvrzení.

Pro první z nich by hrálo to, že slavná herečka přibližně měsíc žila s manžely ve společné domácnosti a účastnila se rodinných setkání. Pro druhé konec partnerského trojúhelníku způsobený zoufalstvím Magdy a jejím útěkem za Hitlerem, který jí ze svízelné situace pomohl. Goebbelsovi zatrhl jakékoli styky s jeho milenkou a Baarové zakázal hrát ve filmu a účastnit se všech veřejných akcí. Herečka pak za nevyjasněných okolností narychlo opustila Německo a vrátila se zpět do Prahy. Oba slavní milenci se potkali již jen dvakrát a ani v jednom případě na sebe nepromluvili.

Špiónka, zrádkyně, nacistická zločinka?

Návrat tehdy již proslulé hvězdy do rodného města neproběhl jistě tak, jak si představovala. Ačkoliv se až do konce války účastnila veřejného života, natočila v protektorátu a po zákazu filmování v roce 1941 také v Itálii několik filmů a těšila se pozornosti mocných mužů, řada jejích hereckých kolegů a kolegyň ji přijala velmi chladně. Většinou ji podezírali ze špionáže pro Říši nebo aspoň z hlubokých sympatií k nacismu. 

Po osvobození byla Baarová zatčena a šestnáct měsíců vězněna kvůli podezření ze špionážní činnosti, udavačství a velezrady. Dostala se dokonce na seznam hledaných válečných zločinců. Důvodem nebylo, že by sama nějaká zvěrstva spáchala, ale svými kontakty mohla pomoci bývalé vysoce postavené nacisty vypátrat. Ač byla Baarová sledována tajnými službami několika států, žádná ji ke spolupráci nepřiměla. Ani v dalších ohledech se nikdy neprokázala pravdivost výše uvedených obvinění. Přesto stále několik otázek přetrvává: Jak se mohla zamilovat do muže, kterému se později přezdívalo „ďáblův náměstek“? Jak dokázala spokojeně žít v Německu, kde již platily antisemitské norimberské zákony, nebo se stýkat s předními představiteli nacistů včetně Hitlera, o kterém říkala, že to byl osobně skromný a srdečný člověk a pochvalovala si, že se s ní mile baví o kloboucích? 

Dodnes se spekuluje, jestli Baarová byla společensky tak nezkušená a naivní nebo natolik postrádala inteligenci. Pozdější tvrzení herečky, že se o politiku nezajímala a ničeho špatného si nevšimla, úplně neobstojí v souvislosti s její účastí na sjezdu NSDAP v září 1936, kde Goebbels mimo jiné pronesl: „Žid je parazitem, ničitelem kultury (…) enzymem rozkladu.“ Baarovou však obsah jeho slov podle ní nezajímal, byla unešená z toho, že si během tohoto projevu osušil ústa kapesníčkem, kterým si před tím setřel její rtěnku. Do rozporu se dostávají také výpovědi Baarové týkající se debat o Židech v Goebbelsově přítomnosti. Většinou tvrdila, že k žádným nedocházelo, ale autorovi knihy o německém ministru propagandy několik příhod pověděla…