Konec impéria: Zemětřesení ukončilo zlatý věk portugalského království

Na počátku portugalského zlatého věku bylo… zlato. Ložiska tohoto drahého kovu objevená v devadesátých letech 17. století v oblasti Minas Gerais v jihovýchodní Brazílii způsobila zlatou horečku a proměnila portugalskou říši v jednoho z největších světových producentů žlutého kovu. Svého postavení však nedokázalo využít k zajištění trvalé prosperity a ani se z něj dlouho netěšilo. 

Velké zemětřesení

Prosperita portugalské říše byla poprvé ohrožena již třicet let po objevu zlatých ložisek, když se vyčerpaly nejpřístupnější brazilské doly a cena zlata začala stoupat. Záhy však byly objeveny nové, ale rovněž krátkodobé zdroje bohatství – brazilská naleziště diamantů. Daň z diamantů přispěla k lesku dvora a den zúčtování byl opět odložen. Na obchod s diamanty měl monopol nizozemský konzul v Lisabonu, který organizoval dopravu do diamantových domů v Amsterdamu specializovaných na broušení a leštění drahých kamenů.

Život z nerostného bohatství pokračoval až do smrti krále Jana V. v roce 1750. Ministři jeho následovníka, Josefa I., pak dostali za úkol vyřešit staronový problém: zlepšit portugalské domácí hospodářství dřív, než se obchod s Brazílií stane méně výnosným. Avšak dříve, než došlo k realizaci těchto reforem, 1. listopadu 1755, o svátku Všech svatých, v 9 hodin 40 minut život Lisabonu a celé země tvrdě zasáhlo velké zemětřesení. 

Šlo o největší přírodní katastrofu v Evropě 18. století. Z populace hlavního města odhadované na 200 až 275 tisíc obyvatel zahynulo 30 až 40 tisíc lidí. V pobřežních oblastech bylo mnoho lidí zabito v důsledku tsunami. Asi 85 % staveb se zřítilo a pod sutinami zůstalo veškeré bohatství obchodníků. V troskách zmizel palác Ribeira, nemocnice Real de Todos os Santos, přístavní celnice i anglická faktorie. Královská rodina uprchla na venkov a několik týdnů tam tábořila, neboť se neodvažovala žít pod pevnou střechou.

TIP: Katastrofy, které změnily svět: Zemětřesení v čínském Tchang-šanu

Protože Lisabon patřil k největším městům v Evropě, katastrofa šokovala celý kontinent a zanechala hlubokou stopu v jeho kolektivní psychice. Církev si lámala hlavu, proč zemětřesení začalo zrovna během mše o svátku Všech svatých a postihlo tolik věřících. O jeho příčinách a souvislostech diskutovali neméně i velcí myslitelé osvícenství. Krátce po katastrofě Voltaire napsal dlouhou Poême sur le désastre de Lisbonne a zmínil se o ní i v románu Candide z roku 1759. Zlatý věk Portugalska skončil.