Když se třese země: Civilizaci starého Řecka přinášelo zemětřesení nové příležitosti

Zemětřesení rádi nemáme, protože nám rozhodně berou víc, než dávají. Být ve špatnou dobu na špatném místě znamená v lepším případě spasit jen holý život, ale jinak přijít o všechno a začínat znovu od začátku. Stavět na místě historicky proslulém svými ničivými otřesy nebo poblíž aktivních zlomů tektonických desek proto většinou považujeme za příznak nerozumu až šílenství. Ian Stewart, profesor geologických věd na Univerzitě v Plymouthu, přesto tvrdí, že civilizace starého Řecka nahlížela na zmíněná „horká místa“ dočista jiným způsobem.

„Z pozice své odbornosti si netroufnu zrovna tvrdit, že v místech patrných tektonických zlomů spatřovali staří Řekové místa projevu vůle bohů, ale dokládám, že výskyt mnoha chrámů, posvátných míst a důležitých měst nenáhodně koresponduje právě s místy výrazné tektonické aktivity,“ říká Stewart. Geologii se v oblasti Egejského moře věnuje posledních třicet let a za tuto dobu nasbíral dostatek materiálu pro tuto svou netradiční teorii.

„Zemětřesení, a v jejich důsledku utvořené praskliny, trhliny a sesuvy půdy od nepaměti formovaly celý egejský svět. A já byl léta fascinován, jakým způsobem tyto ničivé geologické události utvářely zdejší krajinu. Vždy mi ale přišlo zvláštní, jakou náhodou se místa poznamenaná zemětřesením nacházejí v těsné blízkosti tektonických zlomů. Po čase jsem dospěl k přesvědčení, že to náhoda není.“ Historikové dávají v jistém ohledu Stewartovi za pravdu: staří Řekové si skutečně cenili horkých vývěrů a sirných pramenů, které se na povrchu země otevřely po zemětřeseních. 

Žádané otřesy

Stewart ale soudí, že budování chrámů a měst poblíž zlomů mělo mnohem systematičtější charakter. Území dnešního Turecka, Řecka až po okraj Balkánu je totiž lemováno zaniklými a znovu obnovovanými sídly starých Řeků, která stála na tektonicky živých místech. Tedy na takových, kde by vám dnes pojišťovna škodu kvůli častým otřesům rozhodně nekryla. 

Velmi názorným příkladem jsou mykénské Delfy, které prosluly svou věštírnou vystavěnou přímo nad puklinou v zemi. Bohaté město v roce 373 př. n. l. smetlo zemětřesení, ale Apollónův chrám byl záhy, přímo na původním místě, postaven znovu. „Nejde ale jen o velké a slavné chrámy a věštírny,“ říká Stewart. „Řada starořeckých měst měla do tkaniva svých ulic a náměstí vepsánu historii předchozích zlomů a otřesů, byla stavěna přímo na místech, která dříve deformovala zemětřesení,“ říká Stewart. 

TIP: Konec impéria: Zemětřesení ukončilo zlatý věk portugalského království

Mykény, Efesos, Knidos nebo Hierapolis vyrostly přímo na tektonických zlomech. Zůstává otázkou, proč tomu tak bylo. Není sice pravděpodobné, že by blesk udeřil dvakrát do stejného místa, ale v případě zemětřesení to rozhodně neplatí. „Staří Řekové byli nesmírně inteligentní lidé a já věřím, že rozpoznali důležitost a potenciál takových míst, a chtěli, aby občané těžili z přínosů tektonicky poznamenaných míst,“ uzavírá Stewart. Město vybudované na tektonickém zlomu se totiž mohlo snadno díky svým dispozicím stát ekonomicky výnosnou věštírnou nebo proslaveným chrámem.