Když léčil spánek: Antické nemocnice využívaly sugesce i placebo

Asklepiony vlastně můžeme považovat za specifické předchůdce dnešních poliklinik či nemocnic. Na oltářích a v chrámech těchto posvátných okrsků byl uctíván Asklépius, hlavní léčebné božstvo antiky, skvělý léčitel a patron lékařů. V rozsáhlých areálech zároveň kněží v Asklépiově jménu praktikovali léčení, které kombinovalo zcela racionální terapeutické postupy i psychologické metody – zejména léčebný spánek.

Sny a koupele

V celém antickém světě se nacházelo přinejmenším několik desítek takových areálů. Po příchodu do svatyně a vykonání předepsaných kultovních úkonů mohl být pacient ošetřen kněžími. Ti jistě měli určité medicínské dovednosti, pokud si ale nevěděli rady ani oni, byli trpící odkázáni do Asklépiovy péče. Ve speciálních halách se uložili ke spánku a věřili, že je bůh ve snu buď přímo vyléčí, nebo jim alespoň během jejich snění sešle znamení či radu, jak se svého problému zbavit a opět nabýt zdraví. Tento „léčebný spánek“ se nazývá inkubace. Ráno po probuzení vylíčili pacienti své sny kněžím, kteří jim – ve shodě s Asklépiovou vůlí – poradili konkrétní terapii.

Významné místo v kultu i v celé terapii měla voda. Podle nedávných výzkumů byly všechny významné asklepiony vystavěny okolo či nedaleko pramenů s minerální vodou, jejichž účinky byly v mnoha případech dokonce analgetické či slabě halucinogenní. 

Terapie poskytovaná Asklépiem a jeho kněžími ale v řadě případů překvapivě dobře účinkovala. O tom svědčí i řada děkovných nápisů s příběhy konkrétních pacientů, i votivních reliéfů, znázorňujících často postiženou a vyléčenou část těla.

Syn Apollonův

Jaký příběh se však váže k samotnému Asklépiovi? Nechme jej představit XXII. Homérským hymnem: „Asklépia nejprve opěvám, lékaře chorob, Apollónova syna, jejž zrodila Korónis jasná, dcera Flegya krále, kde Dótijská rovina zkvétá, velkou útěchu lidstvu, by konejšil bolesti trapné. Tak již, pane, buď zdráv! Svou písní vroucně tě vzývám.“ První zmínky o Asklépiovi ostatně najdeme už v Homérově eposu Ílias popisujícím část bájné trojské války, kde se dozvídáme, že „výborným lékařem býval.“

V řeckých mýtech se Asklépiův příběh traduje v několika verzích. Byl synem božského střelce, léčitele a patrona umění Apollóna, ale identita jeho matky není jednoznačná. V některých příbězích za ni považují právě smrtelnici Koronis. V tom případě by se tedy Asklépios narodil pouze jako polobůh. Koronis ovšem v synově životě příliš nefigurovala. Buď ji zabil Apollón za její nevěru, zemřela při porodu, anebo své dítě prostě opustila. Apollón se každopádně o novorozeně postaral a naučil ho medicíně. Později se stal jeho učitelem moudrý kentaur jménem Cheirón, vychovatel hned několika významných řeckých hrdinů i bohů.

O Asklépiovi se říkalo, že se oženil s Hygieiou, bohyní spojovanou se zdravím – ačkoli ta je v některých mýtech považována za jeho dceru. Z jejího jména, které mimochodem v novořečtině znamená „zdraví“, pochází termín „hygiena“. Asklépiovi potomci založili dynastii skvělých léčitelů, tentokrát již smrtelníků, která podle tradice zahrnovala i slavného „otce západní medicíny“ Hippokrata z Kósu. 

Asklépios ve svém léčení dosáhl takového mistrovství, že kromě uzdravování veškerých chorob prý dokázal i křísit mrtvé. Tím ale porušoval řád tehdejšího světa, a tak si sama Smrt na božského léčitele stěžovala u nejvyššího boha Dia. Zeus se bál, že by příliš dokonalá lékařská péče mohla rozrušit hranice mezi smrtelníky a nesmrtelnými bohy. Proto Asklépia srazil bleskem a potrestal i Apollóna, který proti takovému zacházení s jeho synem protestoval. Zeus ale nezabránil smrtelníkům, aby na Asklépiovu počest vytvořili několik posvátných míst spjatých s léčením – asklepiony.

Asklépiův kult

Je zvláštní, že jako samostatný bůh lékařství se Asklépios v řeckém panteonu etabloval až ke konci 6. století př. n. l. a po řeckém světě se rozšířil teprve v 5. století př. n. l. Napomohl tomu i fakt, že mu okolo roku 420 př. n. l. založili v Athénách svatyni.

TIP: Moč i protézy po zemřelých: Jak vypadala zubní péče ve starověku

První velký rozmach Asklépiova kultu nastává o století později. Tehdy vznikají či jsou velkoryse přestavovány řady asklepionů. Nejstarší se nacházel v Epidauru na Peloponnéském poloostrově. Jeden z největších a nejproslulejších pak na ostrově Kós, kde také vznikla proslulá lékařská škola, mezi jejíž nejznámější představitele patřil již zmiňovaný Hippokratés.