Kdo pokřtil Slovany? Co se u nás dělo před příchodem Konstantina a Metoděje

Na budoucím velkomoravském území začalo křesťanství hrát významnou roli koncem 8. století. Roku 798 Karel Veliký po tuhých bojích rozvrátil Avarský kaganát, což Slovanům žijícím na území Moravy přineslo možnost užšího kontaktu s Franskou říší. Rozpad avarské říše a setkání s vyspělou franskou kulturou tak zavdalo impuls k počátkům christianizace Moravy.

V současnosti poměrně diskutovanou myšlenkou je teorie o působení iroskotské misie, která mohla na Moravu přinést křesťanství již během druhé poloviny 8. století. Za důkaz jejich přítomnosti se obvykle považuje nález v Modré u Velehradu – jedná se o základ kostela, jehož půdorys velmi pravděpodobně vychází z tamější církevní architektury.

Mniši z ostrova Éire

Putující iroskotští mnichové se usadili v Bavorsku už počátkem 7. století. Je však otázkou, zda tito duchovní opravdu aktivně působili také ve velkomoravské oblasti. O myšlence vyslat irskou misii k západním Slovanům sice existuje zmínka v životopise svatého Columbana, k takové akci většího rozsahu však pravděpodobně nikdy nedošlo. Misie, které irští mnichové u Slovanů prokazatelně prováděli, se tak dle současných výsledků bádání omezovaly zejména na oblasti původního Norika (pozdější Korutany a Kraňsko) a Dolní Panonii. Působení irské misie zde dosáhlo vrcholu v letech 745–784 zejména díky iniciativě a vedení salcburského biskupa Virgila, který i díky těmto snahám vešel do dějin jako „apoštol Korutanců“.

Během 8. století však iroskotské misie postupně zanikaly a jejich působiště převzali franští misionáři. Po smrti Virgila totiž Karel Veliký jmenoval za jeho nástupce benediktinského opata Arnona a nařídil, aby ve všech iroskotských klášterech byla zavedena benediktinská řehole. Po dokončení této reformy Benediktem z Aniane v první polovině 8. století tak ze střední Evropy postupně vymizely všechny prvky irské misijní tradice. Nelze samozřejmě vyloučit možnost, že se izolovaní irští mniši nadále věnovali misiím u Slovanů i poté, co se v této činnosti začalo výrazněji angažovat franské duchovenstvo, nicméně stěží přitom mohli  hrát nějakou důležitější roli v christianizaci Moravy.

Misionáři z dalmatských hor

Podle údajů Života Metodějova působilo ještě před příchodem Konstantina a Metoděje na Moravě velké množství jiných misionářů, neboť poslové k byzantskému dvoru tlumočili císaři Michaelu III. tato slova: „Přišlo k nám mnoho křesťanských učitelů z Vlach, z Řecka a z Němec, a ti nás rozličně učili.“

Na Moravě skutečně již před příchodem Konstantina a Metoděje působili také řečtí kněží, kteří přicházeli zejména z byzantských držav v Dalmácii. Přítomnost řeckých duchovních v oblasti Velké Moravy naznačují kromě Metodějova životopisu i archeologické nálezy. Například kostel v Sadech u Uherského Hradiště nemá z architektonického hlediska obdobu ve Franské říši ani v Bavorsku, ale podobné stavební prvky můžeme najít právě na sakrálních stavbách dalmatsko-istrijské oblasti. Řečtí misionáři z dalmatské oblasti také ovládali tehdy ještě poměrně jednotný slovanský prajazyk, díky čemuž je velkomoravská společnost nevnímala jako cizorodý prvek.

Křest nebyl vždy dobrovolný

Misijní postupy vedoucí ke křtu se ne vždy děly na dobrovolné bázi a křest samotný často zneužívala světská moc, která na nové „věřící“ uvalovala záhy po křtu těžké daně. Duchovní se naopak běžně účastnili vojenských výprav, čímž si pochopitelně také mnoho sympatií pohanského obyvatelstva nezískali, neboť se v očích prostého obyvatelstva stali součástí obrazu násilí a utrpení. Ani metoda sociální diskriminace, úspěšná spíše na již částečně christianizovaných územích, která zakazovala například stolování nebo sňatky s nepokřtěnými, obraz křesťanství coby náboženství lásky příliš nedokreslovala. 

Změna v tvrdých církevních postupech přišla až během druhé poloviny 8. století, a to zejména zásluhou anglosaského mnicha Alcuina z Yorku. Ten působil na dvoře Karla Velikého a coby králův rádce navrhl nový systém christianizace. Namísto dosavadních násilných křtů, často vynucených pod pohrůžkou smrti, nabídl rozvolněnější postup, pro pohany víceméně dobrovolný. Kandidáti křtu se během něj nejprve měli naučit nazpaměť Modlitbu Páně (Otčenáš) a Vyznání víry (Credo), v druhé fázi měl proběhnout křest samotný a v poslední části pak bylo čerstvě narozeným božím dětem vyloženo Desatero a nauka o hříších a trestech. 

Jak je dobré znáti jazyk

Franští a bavorští duchovní si zřejmě velmi dobře uvědomovali nutnost komunikace se Slovany v jejich jazyce, neboť právě až po navázání jazykového kontaktu mohly být rozvíjeny další misijní aktivity. Jazyk, který dnes označujeme termínem „praslovanština“, byl údajně vyučován v řezenské klášterní škole, a zejména salcburská misie už počátkem 8. století u panonských, korutanských a rakouských Slovanů používala slovanštinu při kázáních a modlitbách. Členové misie se údajně také zasloužili o vytvoření základního slovanského názvosloví pro důležité církevní pojmy a instituce a o přeložení základních modliteb církve. 

TIP: Byzantská misie na Velkou Moravu: Příchod Konstantina a Metoděje