Karolinum vs. Klementinum: Jak vypadalo soužití dvou pražských univerzit?

Na přelomu 16. a 17. století se vzdělání chtiví mladí muži z Prahy a okolí mohli rozhodnout mezi dvěma univerzitami, nebo – jak se jim tehdy moderně říkalo – akademiemi. Ke starobylému Karolinu přibyla roku 1556 jezuitská kolej u sv. Klimenta na Starém Městě pražském. K založení učiliště a povolání Tovaryšstva Ježíšova do Čech dospěl Ferdinand I. kolem poloviny 16. století. Tou dobou již stál v čele zemí Koruny české natolik dlouho, aby dokázal odhadnout, jaký postup se k zamýšlené rekatolizaci kališnických Čech hodí nejlépe. Situace byla totiž velmi specifická nejen na poli akademickém, ale především z náboženského hlediska, a to již od dob husitských válek.

Kališnická univerzita

Více než 80 % obyvatelstva Čech (Moravu nechme stranou) se na počátku 16. století hlásilo k nekatolickému vyznání. V převážné většině se jednalo o kališníky oficiálně uznané basilejskými kompaktáty. S pronikáním luteránství ve dvacátých letech 16. století však mnozí utrakvisté přijali novou víru, takže do konce let šedesátých tvořili následovníci Martina Luthera nejpočetnější konfesijní proud českých zemí. Tento náboženský vývoj se pochopitelně promítl také na půdě univerzity.

Již po polovině 15. století se dá Karolinum považovat za jednoznačně kališnické učiliště. Namísto pražského arcibiskupství, ke kterému mělo blízko za časů svého založení Karlem IV. (1348), se tendence k jiné konfesi promítla i v odklonu od stolce primase. Univerzitní mistři nově tvořili až třetinu osazenstva takzvané dolní konzistoře, vrcholného správního orgánu církve pod obojí, jejíž zasedání probíhala právě na půdě Karolina. Tato konfesijní orientace podpořená povinnou přísahou profesorů na kompaktáta znamenala rovněž zúžení oblasti, odkud do Prahy přicházeli studenti a učitelé. Zároveň byly zrušeny všechny fakulty, kromě artistické, a výrazně omezeny počty kolejí. 

Univerzita prakticky živořila, a to i po stránce finančního zázemí. Materiální situace se sice v průběhu jagellonského věku zlepšovala, avšak pražská akademie přišla o královský patronát. Ačkoliv král Vladislav II. Jagellonský (1471–1516) nevyvolával rozmíšky, odmítal jako katolík poskytovat kališnickému Karolinu přímou ochranu. Univerzita proto hledala novou oporu, již nalezla v městském stavu především pražských měst, což určilo její sociální vazby pro další století.

Omezená autonomie

Do počátku 16. století prosazovali pražští mistři jednoznačný příklon ke staroutrakvismu. Je to zcela pochopitelné, uvážíme-li, jakou roli zastávala akademie v církvi pod obojí. Plnila nejen funkci správní, ale také vzdělávala kališnické kněžstvo. S Lutherovým vystoupením v Německu a šířením jeho učení se ale situace značně zkomplikovala.

Již roku 1521 kázal v Praze jeden z hlavních protagonistů německé reformace Tomáš Müntzer, čímž začal neustálý boj o náboženské směřování univerzity. Luthersky orientovaná staroměstská rada několikrát přímo zasáhla do autonomie školy neúspěšným vnucením reformní orientace. Při těchto událostech se projevily přímé důsledky nového patronátu. Zdá se, že jakákoliv změna v politickém či konfesijním postoji pražských měst měla dopad na postavení univerzity.

Nástup katolických Habsburků na český trůn se na akademické půdě zpočátku neprojevil. Již ve čtyřicátých letech 16. století však Ferdinand I. začal postupně zasahovat do její svrchovanosti především v majetkovém ohledu. Za účast na povstání roku 1547 byla univerzita potrestána ztrátou některých vesnic a převedením části jejich vlastnictví do držení státu. Peníze z nich nadále sice stále dostávala, královská komora je ovšem vyplácela v omezené míře. I když uvedené kroky znamenaly omezení autonomie pražské akademie, závěrečnou ránu jí zasadilo jiné rozhodnutí Ferdinanda I. Bylo jím povolání Tovaryšstva Ježíšova do Čech. 

Inspirativní konkurence 

Do Prahy dorazili bratři v dubnu 1556. První českou kolej řádu zřídil panovník ještě téhož roku v bývalém dominikánském klášteře u sv. Klimenta na Starém Městě pražském, v takzvaném Klementinu. Výuku jezuité zahájili již v létě. Učiliště mělo od počátku ohromnou podporu monarchy, který ho zajistil též ekonomicky. O pár měsíců později založil obdobnou školu i v Olomouci, čímž Karolinum získalo během krátké doby hned dva konkurenty. Tím započalo učené soupeření a zkvalitňování výuky.

Tovaryšstvo Ježíšovo se zaměřovalo na vyšší vzdělávání. Jeho zakladatel sv. Ignác z Loyoly (1491–1556) mu vtiskl přísný, téměř vojenský charakter, který se promítl i do vzdělávacích aktivit. Postupně se vytvořil pedagogický systém, jehož konečná podoba byla schválena roku 1599. Jezuitský studijní řád aplikoval katolicko-humanistické principy, což v akademickém ohledu znamenalo spojení věd „lidských“ a „božských“. K dobru tak jezuitům můžeme přičíst, že i přes jasně deklarovaný katolicismus čerpali z děl protestanských myslitelů, čímž otevírali své brány i studentům jiných konfesí. Pochopitelně tato tolerance měla své meze a mnohdy sloužila jako nenásilný rekatolizační prostředek.

Základem výuky uplatňované na jezuitských školách se stalo jazykové vzdělání, nejprve latiny, která měla být vstupní branou k dalším řečem. Jezuité, kteří přišli na Ferdinandovo pozvání do Prahy, měli za úkol si co nejdříve osvojit i češtinu. Kromě cizích řečí hráli studenti divadlo, jež se stalo nedílnou součástí jezuitské výuky a také jedním z nejpozoruhodnějších styčných bodů Karolina a Klementina. Jezuitské divadlo přímo inspirovalo rozvoj humanistického školského dramatu v Karolinu a bylo jednou z nejčastějších možností vzájemných návštěv studentů i profesorů z obou univerzit.

Překvapivě může znít i tehdejší důraz na fyzickou kondici mladých mužů. Vezmeme-li v potaz naši představu studenta teologie v 16. století, těžko jej uvidíme, jak hraje se spolužáky míčové hry nebo kuželky, či trénuje střelbu na terč. Nicméně jezuitské školy se řídily antickou zásadou mens sana in corpore sano, tedy ve zdravém těle zdravý duch, takže hodiny výuky se pravidelně střídaly s časem vyhrazeným pohybovým aktivitám.

Mírové soužití

Již od poloviny 16. století začal pronikat humanismus i mezi karolinské mistry. Konzervativní kališnický proud ho původně odmítal pro údajné propojení s katolicismem. Část učenců v něm navíc viděla podezřelé novoty. Nakonec byl ale odpor zlomen příchodem zahraničních profesorů. Luterán Matouš Kolín z Chotěřiny kultivoval v Praze výuku řečtiny a latinské literatury, četl se studenty Homéra či Vergilia. Pronikající sepětí s antickou tradicí mělo Karolinum společné s jezuitským přístupem ke vzdělání, proto v tomto ohledu nenarážely univerzity na problémy. Ty bylo možné předpokládat ve sféře teologické, avšak v Karolinu se teologie téměř nepěstovala, a rovněž v Klementinu byla dlouho relativně opomíjenou disciplínou. Hmatatelným důkazem prolínání obou škol jsou vzájemné pozvánky na disputace a divadelní představení. 

Konečné rozbroje a znesváření nezpůsobily akademické neshody, ale důvody politické. Až do stavovského povstání roku 1618 si mohl student prakticky svobodně vybrat, kde se bude vzdělávat. Zatímco v kališnickém Karolinu mnohdy lépe snášeli umírněné katolíky než radikální luterány, evangelíci v Klementinu měli dokonce povoleno v jezuitském chrámu přijímat pod obojí u postranního oltáře.  

Tvrdý trest

Po zřízení klementinského učení se nicméně ocitla utrakvistická univerzita v jeho stínu, a to alespoň v očích panovníka. Ostatně Habsburkové mnoho zájmu o Karolinum nejevili již po potlačení stavovského odboje v roce 1547. O to víc se tamější mistři snažili spojit s městy a šlechtou, jež vzali jejich alma mater pod svou ochranu roku 1609. Toto směřování rozhodlo, na čí stranu se univerzita přikloní, když o devět let později propuklo protihabsburské povstání, které stálo na počátku třicetileté války. Právě z Karolina započali stavové svůj pochod na Pražský hrad, aby provedli druhou (potažmo třetí) pražskou defenestraci. Rektor univerzity a slavný lékař Jan Jesenský byl během postání v čele diplomatického stavovského sboru, mezi jehož členy se nacházeli i další mistři. Jezuité byli po převratu vykázáni ze země, takže katolická škola v Klementinu přestala dočasně existovat. Zvlášť okázale pak univerzita přivítala nového krále, Fridricha Falckého.

Po porážce stavů na Bílé Hoře roku 1620 následoval nejtvrdší trest. Jan Jesenský byl spolu s čelnými představiteli odboje následujícího roku popraven na Staroměstském náměstí. Netřeba připomínat, že jeho exekuce byla nejbrutálnější ze všech. Také za to, že napsal traktát Pro vindiciis contra tyrannos o nároku lidu na svržení tyranů, se stal de facto ideologem povstání, za což byl potrestán vytržením jazyka a stětím.

TIP: Kořeny vzdělání: Která univerzita je nejstarší na světě

Karolinskému učení zakázal vítězný Ferdinand II. veškerou činnost roku 1622 a koleje předal do rukou jezuitů k rekatolizaci. Přestože se ve Vídni ještě nějakou dobu diskutovalo o možnosti zrušit starodávné učení úplně, odkaz Karla IV. byl nakonec zachován díky jeho sloučení s klementinským učením v jedinou Karlo-Ferdinandovu univerzitu.