Jindřiška Rettigová: Slavná dcera slavné matky

V cizojazyčných hudebních slovnících je Jindřiška Rettigová uváděná pod poněmčeným jménem Henriette Rettig nebo Rettich. V západní Evropě slavila úspěchy coby uctívaná operní pěvkyně. Talent by ale v té době nestačil, kdyby ho zadusily dobové konvence, které měšťanským dívkám přisuzovaly spíše roli manželky a matky. Jenže Jindřiščina matka naštěstí nepatřila k úplně konvenčním osobám…

Nelehký úděl

Tradovalo se, že Magdalena Dobromila Rettigová se v manželství necítila šťastná. Trpěla depresemi, a dokonce se prý vyjádřila, že kdyby věděla, co ji čeká, raději by se vrhla ze skály do propasti. A to měla štěstí! Opravdu si nemohla na svého manžela vůbec stěžovat! Co by říkala třeba na místě Boženy Němcové či Bohuslavy Rajské!

Magdalenin o jedenáct let starší manžel, zdánlivě nenápadný právník a filozof Jan Alois Rettig, používající od jisté doby vlastenecké jméno Sudiprav, ji totiž upřímně miloval. Dával jí to všemožně najevo a ve všem ji podporoval. Co tedy mohlo být příčinou jejího rozčarování? Nejspíš nemoci, četné porody a smrt dětí. A tady se informace různí. Podle některých zdrojů Magdalena porodila jedenáct dětí. Podle jiných „pouze“ šest, z nichž dospělosti se dožily jen tři.

Milovaná

Po prvních dvou mrtvých dětech přišla v Přelouči v roce 1813 na svět dcerka Jindřiška, doma něžně oslovovaná Jetty. Ta vyrůstala ve vlasteneckém prostředí a po matce zdědila zálibu ve zpěvu. Od dětství se kromě toho věnovala i hře na klavír. O jejím hudebním nadání nebylo pochyb, a tak se ji rodiče snažili všemožně podporovat, aby se mohla vydat na dráhu profesionální zpěvačky. Opatřili jí učitele, varhaníka a skladatele Karla Pitsche, který také zhudebňoval básně její matky, s nimiž Jindřiška v dětství vystupovala.

První ostruhy získala Jetty při vlasteneckých ochotnických vystoupeních v domě rodičů a při chrámových produkcích v Rychnově nad Kněžnou a v Litomyšli. Rodiče se z jejích úspěchů právem radovali. 

Nevděčné povolání

V první polovině 19. století se ale povolání herce či zpěváka netěšilo zrovna velkému uznání u veřejnosti. Spíše naopak. I z ekonomického hlediska to byla nejistá existence. Herci si museli ze svého platu navíc financovat i garderobu, v níž na jevišti účinkovali. A herečky na tom byly ještě hůř! Proti mužským kolegům měly větší náklady na kostýmy a k tomu navíc nižší plat! Nicméně Jindřiška díky rodinnému zázemí strádat nemusela. V roce 1834 se ucházela o angažmá ve Stavovském divadle. A získala ho! 

Ve Stavovském divadle hrála a zpívala v představeních nejen českých, ale i německých či italských. Dostalo se jí té cti, že 21. prosince 1834 vystoupila v roli Lidunky při premiéře Tylovy hry Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka. Z této hry, jak víme, pochází píseň Františka Škroupa, která se stala naší hymnou. O výkonu Jindřišky, ač byla mladinká, se pochvalně vyjádřila soudobá kritika i sám J. K. Tyl. Díky svému mládí a křehkému vzhledu se objevovala i v chlapeckých rolích a jako většina zpěváků-začátečníků zaskakovala i v činohrách.

Do Německa

Ve Stavovském divadle, kde působila Jindřiška pět let, se jí dostalo prvního uznání, ale poznala i závist. Odešla snad i proto do divadla ve Štýrském Hradci a během dvou let se stala jednou z předních členek souboru. Rodiče, zejména matka, nesli její odchod z vlasti těžce. Ve Štýrském Hradci ale zažila mimořádný úspěch a stala se miláčkem operního obecenstva. Od května 1842 přesídlila do Mnichova, odkud zajížděla vystupovat zpět do Štýrského Hradce, do Prahy a do Vídně. 

Jindřiška se nikdy neprovdala. V dubnu 1840 ale porodila dceru Karolínu Josephu Henriettu, kterou zanechala ve Štýrském Hradci v péči Ignáce rytíře von Plappart. Holčičiným otcem byl patrně štýrský guvernér, hrabě Mathias Constantin Wickenburg. Jak konkrétně na tento Jindřiščin „poklesek“ reagovali rodiče, není nikde zaznamenáno. Ví se ale, že M. D. Rettigová obecně považovala nemanželské dítě za tragédii končící společenským debaklem a že nabádala ve svých knihách dívky k zodpovědnosti, aby se do podobné situace nedostaly.

Příliš krátký život

Jenže Jindřiška byla nekonvenční a mohla si to dovolit! V Mnichovské dvorní opeře, svém posledním působišti, se z ní stala pěvkyně prvního řádu a díky svému platu byla finančně nezávislá. Bohužel jí osud nedopřál dlouhý život. Zemřela roku 1854 v pouhých čtyřiceti jedna letech při epidemii cholery. V Mnichově, jaký to paradox, byla také dcera velkých českých vlastenců pochována. Svou matku přežila Jindřiška jen o devět let.

TIP: Magdalena Dobromila Rettigová: Slavná kuchařka, či první feministka?

Jediná Jindřiščina dcera Karolina Josepha Henrietta osiřela ve čtrnácti letech. Matky si neužila a babičku nepoznala. Provdala se za historika a spisovatele Karla Schmita von Tavera, s nímž měla tři děti. I ona se dostala do řečí, když své čtvrté dítě porodila už jako vdova muži, s nímž nebyla sezdána. Právě Otto Josef Ferdinand Rettig se ale nakonec zasloužil o pokračování rodu, neboť Jindřiščiny děti z prvního manželství potomky neměly.