Jedlíci zlatého věku: Jak si vařili lovci mamutů?

Skladování

Zásobnice na potraviny známe z etnografických severských paralel především v nadzemní podobě – to znamená plošiny na kůlech zakryté masivní stříškou z drnů. Lovci mamutů je zabezpečili tak, aby se k potravinám nedostala divoká zvířata a ptáci. Nejobávanějšími lupiči mohli být medvědi a rosomáci. Někdy však stačil i prostý pytel zavěšený na strom. 

Uzení

Na prosté uzení masa se může teoretik dívat i lineárně evolucionalisticky, to znamená předpokládat, že jej někdo konkrétní objevil a nejlépe docela nedávno. To zřejmě proto, aby dávní lidé pěkně trpěli hlady a my si proti nim připadali co nejlépe. Jenže když si postavíte funkční model dávného obydlí, zjistíte, že cokoli je uloženo v tomto zařízení jen trochu výše, je brzo uzené. Prosté proudění vzduchu v takovém prostoru je jednoznačné a dané jednoduchou fyzikou. Stačí jen dovést uzení k dokonalosti tím správným tvarem a velikostí horní části obydlí nebo tím správným výběrem otopu a intenzitou ohně.

Varné jamky a kameny

Archeologové je nalézají jako jamky ve světlejší půdě později vyplněné tmavším půdním sedimentem. Rozhodnout, jestli se jedná o někdejší kůlovou jamku pro konstrukci obydlí, nebo skutečně o jamku pro umístění varného kotle, je obtížné. Ledacos mohou osvětlit až průvodní varné kameny, které se do kotlů (kožených měchů upevněných v lehké, proutěné konstrukci) vkládaly rozpálené, aby zde přivedly tekutinu k varu.

Kámen, který byl rozpálen a pak prudce ochlazen v lázni, nese jedinečné a charakteristické znaky ve své mikrostruktuře. Experimentátoři tuto metodu dobře ozkoušeli a překvapivé je i to, že zahloubené jamky nejsou mnohdy ani zapotřebí. Varná nádoba, je-li nesena dostatečně širokým košíkem, je bezpečná a stabilní i sama o sobě.