Jan Jindřich: Moravský markrabě ve stínu slavného bratra

14.02.2016


Vláda Jana Jindřicha coby moravského markraběte začala po Vánocích roku 1349, kdy nechal Karel IV. vydat druhou stvrzující listinu. Její velká část byla opisem dubnového dokumentu, s tím rozdílem, že tentokrát svěřil Moravu přímo do rukou Jana Jindřicha. Se správou země připadla mladšímu bratrovi i všechna panovnická práva, včetně práva horního.

Oddaný bratr

Až do roku 1361, kdy se Karlovi IV. narodil vytoužený syn Václav, figuroval moravský markrabě jako možný nástupce svého dosud bezdětného bratra. Přes Karlovu autoritu panoval mezi oběma muži přátelský vztah. Mladší Jan se velmi často pohyboval na pražském dvoře, kde nejednou řešil diplomatické záležitosti. Český král mu čas od času svěřoval vedení významných akcí. Ať již to byla cesta do Bavor či zamezení bojůvky, která vypukla mezi jihočeskými pány, navzdory nevalné pověsti si Jan Jindřich vždy počínal rozvážně bez špetky zbabělosti.

Jako nejlepší rys Janovy osobnosti bývá zmiňována jeho bezmezná oddanost vůči staršímu bratrovi. Dnes se již nedozvíme, zda se moravský markrabě chtěl jen ukrývat za záda schopného příbuzného, anebo zda se prostě jednalo o čestného člověka, který pomáhal rodinné politické linii. Každopádně si za časů českého krále Karla a moravského markraběte Jana Jindřicha stály obě země věrně bok po boku a jejich harmonické sepjetí mělo nemalý vliv na významnou pozici Českého království ve druhé polovině 14. století.

Ženich na čtvrtou

Po nevydařeném manželství a následném vleklém rozvodu s Markétou Tyrolskou se jeho další manželkou stala její jmenovkyně, dcera Mikuláše II. Opavského, pravnučka slavného Přemysla Otakara II. Manželství bylo velmi plodné, vzešlo z něj hned několik potomků, z nichž někteří dosáhli i vysokých politických postů. Třetí manželkou se stala opět Markéta, tentokrát dědička habsburského rodu. Mladičká novomanželka však brzy zemřela a Jan Jindřich byl přinucen poohlédnout se po další partii. Příští volba směřovala do hraběcí rodiny Albrechta Oettingenského, jehož dcera Alžběta nakonec svého muže o mnoho let přežila.

  • Zdroj textu
    Živá historie 11/2011
  • Zdroj fotografií
    Wikipedie

Další články v sekci