Hrad nebo skladiště? Jak šel čas se slavným Karlštejnem

Postupné, k nebi jakoby se vypínající architektonické uspořádání hradu symbolicky odkazuje na Svatou horu ve městě Jeruzalém s chrámem na vrcholu. Proč? Jeruzalém byl ve středověku chápán jako střed světa, a tak pravověrný křesťan Karel IV. chtěl, aby se i Karlštejn stal pomyslným středem celé Svaté říše římské.

Od královské pokladnice ke sprostému skladišti

Ke konci 15. století se hrad dočkal hned několika gotických přestaveb, aby ho později  majitelé obohatili o řadu v té době moderních renesančních prvků. Tím ale jeho zlatá éra bohužel skončila. V roce 1619 byly korunovační klenoty odvezeny do Vídně a stavba začala chátrat. Poklad se sice v roce 1867 vrátil, ale na původní místo. Svatováclavská koruna byla totiž za Karla IV. uložena ve svatovítské katedrále na Pražském hradě.

Paradoxně byl hrad věnován k užívání právě českým královnám. Jenže už manželka Habsburka Ferdinanda II., císařovna Eleonora, Karlštejn „pronajala“ coby zástavu jednomu z českých šlechticů. Ten rozprodal i to poslední, co zbylo. Ve druhé polovině 17. století už byly některé části na spadnutí. Stavba začala sloužit jako sýpka a skladiště!

TIP: Známý neznámý Karlštejn: Hrad utkaný z polopravd a mýtů

Těžko říct, jak by Karlštejn dopadl, kdyby nepřišlo období romantismu. O chátrající historickou stavbu s nezaměnitelnou atmosférou projevili zájem umělci. Snad na jejich popud navštívil už téměř ruinu císař František I. Na rekonstrukci si ovšem hrad musel ještě počkat. Celých sedmdesát čtyři let! Zahájil ji roku 1886 architekt Josef Mocker. Snažil se obnovit původní gotický vzhled hradu, jenže – v zápalu boje zavrhl i všechny renesanční přestavby a úpravy. Karlštejn tak dostal nové střechy a s nimi i dnešní charakteristický ráz, který z něj činí jeden z nejkrásnějších hradů naší země.