Horlivý desátník Hitler: Jak přispěla Velká válka k formování jeho osobnosti?

Strůjce jednoho z nejzločinnějších režimů 20. století nebyl důstojník z povolání, nepocházel z rodiny velitelů, neabsolvoval vojenskou školu ani sám nikdy nevelel žádné jednotce. Přesto se jako hlava státu nespokojil s postavením nejvyššího velitele, a stal se vrchním velitelem. Do dějin se nicméně nezapsal jako „největší vojevůdce všech dob“, nýbrž jako jeden z nejobludnějších válečných zločinců.

Od umění k válce

Hitler se narodil v rodině rakouského úředníka. Po absolvování základní školy nebyl přijat na vídeňskou Akademii výtvarných umění. Jelikož bez maturity nemohl studovat architekturu, živil se příležitostnými pracemi, malováním plakátů a prodejem pohlednic. V roce 1913 se přestěhoval do Mnichova.

Ačkoliv ho rakouské úřady shledaly neschopným vojenské služby, přihlásil se v roce 1914 v pětadvaceti letech jako dobrovolník do německé armády. Byl odveden a zařazen do 16. bavorského rezervního pěšího pluku, kde prodělal výcvik i bojové nasazení na západní frontě.

Ke konci prvního válečného roku byl povýšen na desátníka a vyznamenán Železným křížem druhé třídy, neboť měl zachránit život velitele pluku. Poté byl nasazen jako spojka mezi plukovním velitelstvím a štáby jednotlivých praporů, takže již nebyl v první linii a měl daleko větší šance na přežití. V roce 1916 ho zranila střepina z granátu na levém stehnu. Po pětiměsíční léčbě se na jaře 1917 vrátil na frontu. V srpnu 1918 obdržel Železný kříž první třídy, o dva měsíce později se stal obětí plynového útoku a dočasně oslepl. Odvezli ho do zázemí, kde v nemocnici strávil poslední měsíce války. Revoluci v Německu i uzavření příměří odsoudil a označil je za „největší podlost století“.

Na frontě se Hitler choval podle svého motta: „Nadřízené ctít, neodporovat jim a slepě je následovat.“ Nikdy si nestěžoval na špatné zacházení s vojáky, nepil ani nekouřil a nenavštěvoval nevěstince. Také nemluvil o svých přátelích či rodině, v přestávkách mezi boji sedával nejraději sám stranou, četl si nebo maloval. Zážitky ze zákopů zásadním způsobem dotvořily jeho osobnost. 

TIP: Recept na válku: Čím oslovoval Adolf Hitler své voliče a co jim sliboval?

Německý historik Kahn k tomu výstižně napsal: „V Hitlerově mozku (…) bublala již brzy velmi výbušná směs, která byla živena mrtvolnými jedy tří impérií, která zanikla za první světové války: V Rakousku (…) nasál všeněmecký supernacionalismus, který spojoval nenávist ke Slovanům a antisemitismus s pohrdáním demokracií a třídní socialismus. S vilémovským císařstvím sdílel jeho přeceňování sama sebe, a jeho pád připisoval (…) ‚ráně dýkou‘ ze strany Židů, svobodných zednářů, demokratů a marxistů do zad údajně v poli neporazitelné armády (...). Z carské říše se k němu připojili pobaltští Němci (…) a odkázali mu přesvědčení, že v sovětském Rusku nabyl ‚židovský bolševismus‘ moci nad ‚podřadným‘ Slovanstvem, vyřazením ‚germánské panské vrstvy‘ je ale Rusko ‚zralé pro pád‘.“

V duchu těchto zásad budoval nacionálně-socialistickou stranu, sepsal knihu Můj boj a vyhrál parlamentní volby.