Horká půda pod Vesuvem: Mohli obyvatelé Pompejí katastrofu předvídat?

Přesto nelze říci, že k erupci došlo bez předchozích varování přírody, jen jim bohužel tehdejší Římané nemohli správně porozumět. Již mezi lety 100 př. n. l. a 50 n. l. docházelo k sesuvům půdy či prudkým změnám hladiny moře. Občas tyto aktivity musely mít velmi silné účinky a třeba v Herculaneu je zřetelné, že pobřežní domy byly erozemi břehů opakovaně poškozeny a následně opravovány. Výrazné ústupy a následné prudké vzestupy hladiny moře dnes již na rozdíl od obyvatelstva v 1. století dovedeme interpretovat jako signální projevy nebezpečně se plnících magmatických komor Vesuvu.

Poslední výstraha

Nejdůležitějším varováním mělo být silné zemětřesení 5. února roku 62 (možná 63) n. l., kdy slovy letopisce Tacita „bylo z velké části pobořeno lidnaté kampánské město Pompeie“. Otřesy velmi silně poškodily také Herculaneum a antickou Neapol. Podle některých předpokladů škody utrpěly zhruba dvě třetiny zástavby Pompejí i jejich okolí. Mnohé obyvatele to opravdu vylekalo a někteří, zřejmě ti majetnější, se z oblasti odstěhovali, čímž si vysloužili kritická slova státníka a filozofa Senecy, jenž za příčinu zemětřesení označil mohutné poryvy větru. 

Není ale pravděpodobné, že by lidé poznali, že se jedná o předzvěst výbuchu sopky. Odchod části Pompejanů byl také spíše důsledkem zničení jejich majetku než obav z možné erupce vulkánu. Pohyby země byly pro obyvatele Kampánie příliš obvyklým jevem, aby je mohly varovat. Ti, kteří zůstali, si na ně zvykli, a tak ani zemětřesení předcházející výbuchu, jak píše Plinius mladší, v roce 79 nikoho zpočátku příliš nevyděsilo. 

Obnova města

Zbylí obyvatelé Pompejí se po roce 62 pustili do práce a s velkou námahou začali odstraňovat škody. Finanční prostředky na to museli vynaložit všichni, nejvíce však přispěli bohatí decurioni a také císařský dvůr. Nelze vyloučit, že krátce po zemětřesení město navštívil i císař Nero, který poskytl postiženým městům pomoc. Roli v tom nejspíš sehrála i skutečnost, že některé z nejbohatších pompejských rodin, především Poppaeů Sabinů, byla v příbuzenském vztahu k tehdejší císařovně Poppaey.

Obnovu zřejmě ztěžovaly i další následné otřesy. O jak náročné dílo tu šlo, ukazuje skutečnost, že v momentě výbuchu sopky v roce 79 byla ještě řada staveb stále v rekonstrukci. V mnoha původně reprezentativních místnostech honosných domů zůstal například rozdělaný stavební materiál a poškozené zahradní ozdoby či sochy byly přeneseny dovnitř budov. Tento stav je patrný nejen z archeologických objevů, ale i z některých nápisů.

Jiné Pompeje

Nešlo však o pouhou rekonstrukci dřívější podoby města. Řada budov zřejmě změnila majitele a začala sloužit jiné funkci. Probíhala oprava silnic, přemalovávaly se některé fresky a opravy vyžadovala i pohřebiště za hradbami. Značné škody postihly zásobování města vodou, a tudíž i provoz lázní. Zdá se, že akvadukt mohl být před fatálním výbuchem opět v provozu, stejně jako veřejné lázně u fora. Dvoje starší rozsáhlé městské lázně, Stabijské a Předměstské, procházely rekonstrukcí a dokončovala se jejich obnovená výzdoba.

Pompejští se také pustili do výstavby nové, jak věřili, odolnější stavby chrámu ochránkyně města Venuše. Stavělo se i na foru, avšak některé tamní chrámy a veřejné budovy zastihl výbuch Vesuvu nedokončené. Chrám kapitolské trojice v momentě zkázy sloužil jako kamenická dílna. A takových budov, které opraveny nebyly vůbec nebo zdaleka se nedočkaly svého stavu před zemětřesením, byla řada. 

Dříve velké domy bohatých rodin se opakovaně dělily na menší jednotky a jejich část se proměnila v dílny a obchody. V samotné výbavě mnoha domů lze zřetelně postihnout, že ne vše se vrátilo do starých kolejí. V některých případech tyto proměny mohly souviset se změnou vlastníka či s odchodem původních majitelů hned po zemětřesení. Poškozená vodovodní potrubí vedla k zániku četných bazénků v zahradách bohatších privátních domů. 

Zaskočeni živly

Zdá se, že mohutná zemětřesení Pompeje a nejspíš i okolní komunity v mnohém pozměnila. Samospráva města nadále fungovala a navzdory trvalému úbytku počtu obyvatel zde pořád svým stylem žila římská městská společnost. Zjevně však docházelo i ke zneužívání nastalé situace, protože v roce 70 musel císař Vespasianus vyslat do Pompejí Tita Suedia Clementa, aby nastolil pořádek. O jeho činnosti svědčí tento nápis: „Z pověření císaře Caesara Vespasiana Augusta: tribun Titus Suedius Clemens zkontroloval pozemkový katastr a vrátil pompejské obci její pozemky, které byly v držbě soukromníků.“ V pozadí nápisu stál spor města s některými jedinci, kteří při renovačních pracích svévolně zabrali obecní či opuštěnou půdu a domy. 

TIP: Forenzní výzkum: Mnohé oběti erupce sopky Vesuv se pomalu upekly za živa

Přes všechna negativa Pompejané i další obyvatelé Neapolského zálivu usilovně pracovali na tom, aby se zde uchovaly důstojné podmínky pro život a město prosperovalo. Zjevně i v roce 79 n. l. věřili, že až občasná zemětřesení ustanou, dokáží vrátit svému městu jeho dřívější podobu. Když zkraje podzimu vyschly ve městě studny, kdo mohl tušit, co se děje v hlubinách země...