Hlas duchovní labutě: Bilovského dílo mělo čtenářům ulehčit cestu ke spasení

S jistou nadsázkou lze říct, že přispět k záchraně lidských duší bylo prvotním úkolem barokní literatury. Tato účelovost měla silný vliv na formování dobově oblíbených žánrů, mezi nimiž dominují katechismy (výklady křesťanské víry a ctnostného života) či tištěné sbírky kázání. Takovou sbírkou byl i Cantator cygnus, tedy Hlas duchovní labutě, vydaný v Olomouci roku 1720. Jedná se o vrcholné dílo jednoho z nejpilnějších českých barokních kazatelů Bohumíra Hynka Bilovského.

Zaujmout, pobavit a spasit

Bilovský se narodil roku 1659 ve slezském Hlučíně, vstoupil do jezuitského řádu a v osmdesátých letech působil na pražské univerzitě. Poté se pro nedostatek světského kléru rozhodl z řádu vystoupit a působit coby diecézní kněz. Jeho prvním působištěm byl Písek, odkud na počátku 18. století odešel na Moravu. Zde vykonával kněžské povolání nejprve ve Vrahovicích, poté v Letovicích a nakonec ve Slatinicích u Olomouce, kde roku 1725 zemřel.

Sbírka kázání Hlas duchovní labutě patří k jeho pozdním dílům. Před ní publikoval řadu dalších prací z oboru kazatelství, ale například i obsáhlou oslavnou báseň o Janu Sarkanderovi. Ostatně Bilovského vrcholná sbírka má rovněž sarkanderovskou souvislost, neboť vznikla ke stému výročí mučedníkova úmrtí.

Kniha obsahuje 29 kázání, která autor přednesl v letech 1714–1716. Každé je uvedeno biblickým citátem, po němž následuje krátké shrnutí hlavní myšlenky, a poté vlastní text. Bilovský postupuje metodou takzvaného kazatelského konceptualismu, kdy je jedna ústřední myšlenka (koncept) rozvíjena a ozvláštňována prostřednictvím takřka bezedného bohatství jazykových metafor, překvapivých přirovnání a myšlenkových zvratů. Výsledný tvar měl posluchače a následně čtenáře zaujmout i pobavit, a předat mu tak hlavní myšlenku. Tou bylo v Bilovského případě nejčastěji mravní naučení, jež mělo nabádat ke ctnostnému životu, který jediný vede k dobré smrti a k vykoupení. 

TIP: Krásně smyšlené dějiny: Hájkova Kronika česká je plná výmyslů

Bohatství literárních a zejména jazykových prostředků díla kontrastuje s relativně jednoduchou knižní formou, již sbírky barokních kázání často mívají. Kniha vyšla u olomouckého tiskaře Jana Adama Avingera. Ten doplnil text pouze velice úspornými tiskařskými ozdobami, zcela se rezignovalo na mědirytinový obrazový doprovod a pokud si majitel nenechal knihu převázat, měla pouze tu nejjednodušší koženou vazbu. Knihu to činilo dostupnější a četnost dochovaných exemplářů v zámeckých, klášterních a měšťanských knihovnách dokládá, že se skutečně jednalo o úspěšně šířené dílo.