Hlad, krádeže a bičování: Seznamte se s drsnou spartskou výchovou

Sparta byla velmi netypickým státem s vojenskou ústavou a správou. Jediné zaměstnání plnoprávných spartských občanů? Válka a obrana vlasti! Kvůli válečným ztrátám se ale čerstvé síly musely neustále doplňovat. Proto se ve staré Spartě považovalo za jeden z největších společenských přestupků neoženit se a nemít děti.

Neženaté muže považovala společnost za bezectné, a to i přesto, že jinak pro obec udělali mnoho dobrého. Například když výborný spartský vojevůdce Derkyllidés dožadoval na přítomném mladíkovi, aby mu uvolnil sedadlo na slavnosti, chlapec ho odmítl s tím že: „Vždyť tys nezplodil toho, kdo by jednou podstoupil své místo mně.“

Drsné vítání občánků

Staří Sparťané se jako jediní z Řeků rodili hned dvakrát. Každé novorozeně muselo co nejdříve po porodu projít úřední inspekcí u starších. Stát totiž potřeboval jen silné a výkonné jedince. „Vadné“ lidské exempláře proto ihned úředně vyřadil. Pokud stařešinové zjistili, že dítě není zdravé, nebo dostatečně silné, čekala ho smrt. Pověření muži „nekvalitní“ děti odnesli do hor, kde je nechali napospas osudu.

Pokud rada naopak uznala, že je vše v pořádku, zapsala dítě do seznamu občanů a vrátila ho do „péče“ matky. Spartské ženy věděly, že ani po tomto drsném přivítání nemá jejich potomek vyhráno. Řádný Sparťan musel být od nejútlejšího věku silný, odolný, poslušný a skromný. S výchovou k tomuto cíli tak začaly okamžitě. Děti koupaly ve víně, aby byly krásné. Nedávaly jim plenky. Často je nechávaly samotné, o hladu a ve tmě, aby si zvykaly na nepohodu, která je v pozdějších letech čekala.

Nazí a bosí

V sedmi letech přebíral výchovu spartských chlapců stát. Pověření vychovatelé chlapce rozdělili do družin, v nichž od té doby trávili všechen svůj čas. Oholili jim hlavy a sebrali všechny osobní věci. S výjimkou jediného lehkého pláště museli až do svých dvacetin chodit nazí a bosí.

Není nutné připomínat, že spartské internáty nebyly určené pro slabé povahy! Ubikace představovaly obyčejné boudy, kde chlapci přespávali na stelivu z rákosí. Umývárny v nich chyběly. Nebyly totiž třeba. Chlapci měli povoleno umýt se jen několikrát za rok a k tomu ještě ve studené řece! Kromě nekonečných hodin tělocviku se Sparťané občas věnovali i škole. Naučili se číst a psát. Recitovali válečné verše, se staršími muži diskutovali o ctnosti.

Krádež jako hra

Denní příděl jídla pro spartské chlapce na talíři moc místa nezabral. Většina z nich proto trpěla hladem. Svou chudou a jednotvárnou stravu si ovšem mohli vylepšovat příležitostnými krádežemi, které Sparťané chápali jako jednoduchou strategickou hru. Děti si při krádežích měly procvičovat obratnost, lstivost a rychlost.

Pokud chlapce při lupu někdo chytil, čekal je pořádný výprask. Nikdo je ovšem netrestal za to, že kradli, ale za to, že se nechali chytit! Jeden ze starověkých spisovatelů zaznamenal, že jistý spartský mladík ukradl liščí mládě a schoval si ho do pláště. Cestou do města ho překvapil vychovatel a dlouho se ho vyptával, kde byl a co dělal. Liška se v tu chvíli uvolnila a začala nebohému chlapci drásat břicho. Mladík ale statečně potlačoval bolest a mlčel. Když vychovatel odešel, chlapec se mrtvý sklátil na zem. Své tajemství si raději vzal do hrobu!

Krvavá maturita

Nejobvyklejším spartským tělesným trestem bylo bičování. Trestaný chlapec samozřejmě nesměl projevit žádnou bolest, jinak by jej potrestali ještě krutěji. Tento zvyk se dokonce dostal i do náboženského kultu. Zatímco ostatní Řekové při náboženských slavnostech nejčastěji závodili v běhu nebo jiných atletických disciplínách, Sparťané vynalezli kratochvíli zcela odpovídající jejich tvrdé nátuře: slavnosti bičování.

Při každoročních obřadech na počest Artemidy Orthie byli spartští mladíci zasvěcováni k dospělosti pomocí obřadného bičování. Během této krvavé maturity stála u oltáře kněžka a v rukou držela Artemidinu sochu. Mladí Sparťané mlčky trpěli, jak jim bič do krve drásá těla. Vyprávělo se, že pokud měla bohyně Artemis krve málo, její socha údajně ztěžkla a kněžka tak bičující musela pobízet k lepším výkonům! Není proto divu, že mnoho mladíků se své dospělosti vůbec nedožilo.

Desetiletá vojna

Sparťané ovšem od svých dvacetin sloužili celých deset let. Až do šedesátky se navíc musel každý občan neustále cvičit v bojových dovednostech. Dá se proto říct, že tito lidé strávili v bojové pohotovosti většinu svého života. Spisovatel Plútarchos poznamenal, že pro Sparťany jako pro jediný národ světa představovala válka vítaný odpočinek od vojenského drilu. Drsná výchova skutečně nesla své plody.