Historie rudé tyčinky: Rtěnku lidé používali již před 5 tisíci lety

První doloženou barvu na rty známe z Mezopotámie. Objevena byla ve městě Ur a je stará přibližně pět tisíc let. Jako ozdoba rtů sloužily rozdrcené drahé kameny smíchané s rudou barvou. Ve zvýraznění rtů se přímo vyžívali starověcí Egypťané. Nejen ženy, ale i muži. A složení rtěnek?

Vyráběly se z čistě přírodních sloučenin, ze kterých by však dnešní vyznavači přírodní kosmetiky nadšení nebyli. Sytých červenofialových barev se docílilo sloučením jódu a jedovatého bromu, který způsoboval četné zdravotní komplikace. Není se co divit, že rtěnka získala název „Polibek smrti“. Dalšími oblíbenými barvami byla oranžová a červená. Sytě rudými rty proslula zvláště královna Kleopatra. Docílila jich kombinací drcených karmínových brouků, mravenčích vajíček a vosku. Lesk pak dodávaly rybí šupiny. Rtěnky provázely Egypťany i do říše mrtvých. Dva kelímky barev na rty byly běžnou součástí pohřební výbavy.

Víno na rtech

Ve starověkém Řecku své rty zvýrazňovaly zvláště prostitutky. Jejich polibek byl skutečně omamný. Barva na rty se totiž vyráběla ze směsi rudého barviva a silného vína. Ve starověkém Římě si ženy i muži líčili rty směsí rostlinné a rtuťnaté purpurové barvy. Pečlivou snahou o dokonalý zevnějšek proslula zvláště manželka šíleného římského císaře Nerona Poppea. O její tělesnou schránku pečovala stovka sloužících. Bez nalíčených rtů by nevyšla ani z ložnice. V módě byly kromě rudých rtů také světlé paruky a obočí „namalovaná“ do jediné dlouhé linie.

Rtěnka v tyčince

Na rozvoji rtěnky se podíleli i arabští mudrcové během Zlatého věku islámu, tedy od poloviny 8. do poloviny 13. století. V 10. století vynalezl fyzik, chemik a lékař z Andalusie Abu al-Qasim al-Zahrawi, známý také jako Abulcasis, rtěnku v pevné podobě. Šlo o tyčinku ze směsi parfému a barev, která se lisovala do speciálních forem. Postup popsal ve své encyklopedii medicíny a chirurgie Al-Tasrif. 

Středověká a novověká Evropa 

Ve středověku byly výrazně rudé rty prohlášeny za ďáblovo znamení. Zvýrazňování nebylo právě v kurzu. Když se žena líčila, spíše se snažila svou přirozenou barvu potlačit. Až renesance vnesla do oblasti líčení nový rozměr. Například královna Alžběta proslula alabastrově bílou pletí a rudými rty. Tohoto trendu se chopily i ženy z vyšších společenských vrstev. K malování rtů se používaly směsi včelího vosku a rostlinných barviv.

O pár století později se ovšem zvýrazňování ženské krásy opět dostalo do křížku s mravokárci. V roce 1770 uzákonil anglický parlament, že manželství může být zrušeno, pokud ho žena dosáhla za pomoci „make-upu“. V roce 1837 dokonce královna Victorie rtěnku oficiálně zakázala! Až téměř do konce 19. století se tak rtěnka stala doménou herců a prostitutek.

Naproti tomu Francouzi se až do velké revoluce ve rtěnkách, líčení a zkrášlování přímo vyžívali. Vášní pro módu proslula zvláště královna Marie Antoinetta. Pod mohutnými parukami se v 18. století obličej přímo ztrácel a tak bylo nutností rty patřičně zdůraznit.

Z jeviště do ulic 

První průmyslově vyráběná rtěnka dorazila na francouzský trh v roce 1884 a odtud se postupně rozšířila i do dalších koutů Evropy a Severní Ameriky. Šlo o ruličku obalenou hedvábným papírem vyrobenou z jeleního loje, ricinového oleje a včelího vosku. To vše bylo obarvené karmínovým barvivem, které mělo nepřirozeně sytě rudý odstín. Francouzská firma Guerlain tak rtěnku přenesla ze světa divadla do světa módy. Notně jim v tom pomohly i tehdejší herečky, které líčení praktikovaly nejen na jevišti. Například populární Sarah Bernhardtová, která se malovala i na veřejnosti. V devadesátých letech 19. století se karmínové barvivo ještě více zředilo s olejem a získalo přirozenější odstín.

Film a válka

V masovém rozšíření rtěnky má prsty Američan Maurice Levy, který ji umístil v roce 1915 do praktického kovového pouzdra. A mohly si ji dovolit i běžné ženy. S rozvojem kinematografie se rtěnky staly čím dál víc populární. První „neslíbatelná“ dorazila na trh už v roce 1930!

TIP: Krém, pudr nebo muška: Jak se pěstovala krása napříč staletími?

Vzestup popularity rtěnek nezastavila ani druhá světová válka. Spíš naopak. I když panoval všeobecný nedostatek, prodej rtěnek stoupal. Jak je to možné? Pro ženy, které chtěly vypadat dobře, byla právě v době omezených možností rtěnka tou nejjednodušší cestou, jak se rychle zkrášlit. Totéž se projevilo i v době ekonomické krize v roce 2009. I když prodej jiné kosmetiky klesal, červené rtěnky šly dobře na odbyt. Na mnohém se zkrátka dalo ušetřit. Na rtěnkách však ne. Tento trend dostal dokonce název „lipstick effect“.