Genetické zatížení Habsburků: Krev se „promísila“ až za Marie Terezie

Většina dětí císařského páru se musela věnovat politice. Josef II. a Leopold II. se stali římsko-německými císaři a panovníky rakouského soustátí, Leopold II. před tím navíc vládl v Toskánsku. Ferdinand Karel Anton spravoval Milánsko, Maxmilián František se stal kolínským arcibiskupem a kurfiřtem, císařovnina oblíbená dcera Marie Kristina byla zase místodržitelkou Rakouského Nizozemí.

Zatímco nejmladší dcera Marie Antoinetta neprojevila jako francouzská královna příliš politické obratnosti, její sestra Marie Karolína zdědila asi nejvíce z velkolepé rozhodnosti své matky, takže se jako manželka sicilského a neapolského krále pevně chopila otěží vlády místo manžela. Poté, co francouzští revolucionáři popravili její sestru Marii Antoinettu, bojovala Maria Karolína neúnavně proti francouzské revoluci a Napoleonovi Bonaparte, který ji nazýval „zločineckou ženou“. Byla jediným z dětí Marie Terezie, které hrálo velkou roli i v napoleonské éře.

Neblahé dědictví

Mezi početnými potomky neobyčejně vitální Marie Terezie a lotrinského prince převažovali sice zdraví jedinci, ale nebezpečné genetické dědictví, které se v 17. století kvůli neustálému spřízňování mezi příslušníky španělské a rakouské větve Habsburků výrazně zvýšilo, nezmizelo. V důsledku nesčíslných příbuzenských sňatků a genetické mutace trpělo mnoho příslušníků habsburského rodu různými nemocemi, duševními poruchami, vyskytovalo se velké množství abnormálních porodů či případů neplodnosti.

Nejznámějším projevem mutace byl typický „habsburský ret“ neboli dědičná progerie. Osoby, které jí trpí, mají dolní čelist natolik prodlouženou a vystouplou, že dolní zuby vyčnívají přes horní, a často ani nemohou zavřít ústa.  Například dědeček Marie Terezie, císař Leopold I. měl neobyčejně výrazný „habsburský ret“. To, že se u něj mutace projevila, bylo způsobeno i úbytkem předků, neboť Leopold I. měl místo osmi prarodičů pouhých šest, z nichž polovinu tvořili Habsburkové.

Marie Terezie měla výhodu v tom, že její maminka pocházela z brunšvicko-wolfenbüttelského rodu a babička z otcovy strany byla falcko-neuburská princezna. Tím se habsburská krev „promísila“ a Marie Terezie i její děti unikly negativní genetické zátěži.

Problém se znovu objevil, když se potomci Marie Terezie začali příliš často spřízňovat s Bourbony. Navíc se po vzniku vedlejších linií habsbursko-lotrinské dynastie opět začali bratranci ženit se sestřenicemi. Například Leopold II. i jeho syn František II. (I.) se oženili s blízkými příbuznými. V důsledku toho se Františkův syn, poslední korunovaný český král, Ferdinand V. Dobrotivý narodil s vodnatelnou hlavou, trpěl epilepsií a měl příliš velký jazyk. Jeho rodiče byli dvojnásobným bratrancem a sestřenicí.

TIP: Historie příbuzenských sňatků: Proč incest ničí pokrevní linie

Ferdinandův bratr František Karel se sice těšil dobrému zdraví, ale nebyl příliš bystrý. Naštěstí pro dynastii ho oženili s bavorskou princeznou Žofií. Jejich syn, císař František Josef I., tedy nezdědil typický „habsburský ret“ ani žádnou duševní chorobu. Ale i on uzavřel sňatek se svou sestřenicí. Poslední rakouský císař Karel I. se pak vrátil k tradici své pramáti Marie Terezie a vzal si bourbonskou princeznu z Parmy. Dalo by se říci, že dynastický kruh se uzavřel.