Femme fatale starověku: Kdo byla krásná Helena Trojská?

Trojskou válku, kterou žárlivý spartský král rozpoutal kvůli své uprchlé ženě, popisují starověcí historikové jako nejdůležitější konflikt všech dob. Značně idealizovaná desetiletá série bitev bývá někdy dokonce považována za vyvrcholení jiných sporů a lokálních potyček včetně Thébských válek a Kalidonského lovu na kance. Od počátku věků byla prý kletba Trojské války zapsána v osudu všech zúčastněných dynastií. Jak důležitá tedy byla žena, která stála na počátku i na konci této války? Jaká ve skutečnosti byla krasavice, kvůli které na moře vyplulo tisíc lodí?

Krásná dcera krásné matky 

Narodila se nejvyššímu z bohů Diovi a bohyni Lédě, přestože v některých zdrojích je jako její matka uváděna i bohyně pomsty Nemesis. Homérova Ilias ji označuje za důvod desetileté války. Spartská královna měla manžela a děti, bohatství, slávu a pověst nejkrásnější ženy světa. Přesto se rozhodla dát všechny své jistoty v sázku. Její láska k mladému trojskému princi stála na počátku tragédie, která krutě zasáhla do osudů mnoha osobností tehdejšího světa.   

Někteří učenci tvrdí, že Helena byla starověkou bohyní spojovanou se stromy a ptáky. Jde o shodu jmen, nebo je Helena i celá Trojská válka jen odrazem lidského podvědomí, věčnou touhou člověka vytvořit univerzální příběh s morálním přesahem?

Helenino zrození najdeme v mýtu o Diovi a Lédě. Tehdy nejvyšší bůh Zeus sestoupil z Olympu a poháněn chtíčem se proměnil v labuť. Nikým nepoznán zamířil do Sparty, kde žila krásná královna Léda. Mnoho mužů usilovalo o její přízeň, avšak Zeus se odmítl zařadit do fronty. Vletěl do královniny ložnice oknem a v ptačí podobě ji znásilnil.

Tady se situace začíná trochu komplikovat, protože královna záhy snesla dvě vejce, což jistě není standardní průběh těhotenství. Z jednoho se narodila Helena a její bratr Pollux, ze druhého pak Klytaimnéstra a Kastor. Verze příběhu, v níž mateřství všech čtyřech dětí připadlo bohyni pomsty Nemesis se liší pouze v tom, že když se objevila dvě vejce, Nemesis je zanechala na pastvině, kde je našel všímavý pastýř. Ten je poté odnesl Lédě, která je laskavě přijala a děti vychovala jako vlastní. Tak jsou oficiálními rodiči Heleny a Polluxe Léda a Zeus, otcovství dalších dvou dětí už je připisováno Tyndareovi.  

Dětství a mládí těchto polobožských dětí nikdy nebylo jednoduché. Oba bratři se mohli spolehnout na vzájemnou náklonost, která vyvrcholila přísahou, že zemřou spolu, bok po boku. Vztahy mezi sestrami byly o něco složitější. Helenina krása vyvolávala srovnání s půvaby Klytaimnéstry, což dospívající dívka nesla velmi těžce. Zvěsti o kráse Diových dcer se rychle rozkřikly a rodina bezúspěšně chránila počestnost mladých dívek. 

Nevěsta za všechny peníze 

Konečně nastal okamžik, kdy její otec Tyndareus začal s Helenou posunovat po politické šachovnici moci. Kdo si ale ze Sparty odveze dívku tak krásnou, že o ní vznikaly písně? Každý Řek, který se pyšnil udatným srdcem a hlavně naditou pokladnicí si mohl dovolit snít o velkolepé svatbě s mladou krasavicí. Dvoření totiž nebylo jen o demonstraci fyzické síly a brilantního rozumu, ale i o nákladných darech a reprezentativním vystupování. Ve skutečnosti se mladíci i zkušení muži nedvořili Heleně, ale snažili se okouzlit jejího otce, který měl osud své dcery pevně v rukou. 

Nápadníci se sjeli z celého Řecka a zastupovali významné a mocné rody. Tyndareovi tak nastaly krušné chvíle. Co když si tím, že Helenu přislíbí jednomu, nahněvá všechny ostatní? Naštěstí měl chytrého rádce. I Odysseus, ithacký král, začal v okamžiku, kdy pohlédl do Heleniných hlubokých očí, beznadějně tonout. Představa společného života s kráskou ale nezaslepila jeho úsudek. Ve chvíli, kdy seznal, že nemá šanci, rozhodl se z boje o Heleninu ruku odstoupit. A mohl začít Tyndareovi radit. „Nech všechny Heleniny nápadníky přísahat, že ať už si Helena vybere kohokoliv, ostatní budou toho šťastlivce podporovat a v případě jejího únosu mu vypomůžou vojensky. Takhle se o její spanilou ruku nestrhne rvačka. Helena bude v bezpečí a ty si proti sobě nepoštveš zhrzené nápadníky.“

Takovou radu Odysseus poskytl bezradnému králi výměnou za přímluvu u Tyndareova bratra Icara, který byl otcem chytré Penelopé. Odysseuss Penelopé, která se navíc ukázala nejen moudrou, ale i věrnou, skutečně pojal za manželku. Když si pak Helena mezi všemi zvolila krále Menelaa, ostatní mu museli přísahat věrnost. 

Princ z pohádky

Jen o Heleniných pocitech se prameny zmiňují pouze ve zkratce. Helena neměla právo si manžela vybrat a tak Menelaos nebyl jejím vysněným princem, ale politicky motivovaným rozhodnutím jejího otce. Menelaos byl silný, mocný a bohatý muž. Schopnost porozumět dívčí duši však mezi jeho přednostmi chyběla. Helena smutně hleděla do hrubé tváře o hodně staršího muže s neotesanými způsoby a přestala přemýšlet o budoucnosti, která už se jí nejevila tak zářivá. 

TIP: Jak to ve skutečnosti bylo s láskou Heleny a Parida?

Setkání s krásným mladým Paridem odstartovalo lásku na první pohled. Trojský mladík ztělesňoval všechno, o čem Helena tajně snila, ale v manželství s Menelaem nenacházela. Paris ji okouzlil svým šarmem a něžným vystupováním. Ona jeho kromě krásy i moudrostí a laskavostí. Když jí Paris poprvé položil ruku kolem pasu, zapomněla Helena na všechno – na manžela, svou dcerku, manželský slib i přísahu, kterou Menelaovi složili řečtí králové. Pro Paridovu lásku byla schopná vzdát se všeho. Menelaos ale nebyl z těch, kdo by se o svůj poklad chtěli dělit.