Falešná velkokněžna z rodu Romanovců: Kde se vzala Anna Andersonová?

Týden po likvidaci rodiny Mikuláše II. obsadily Jekatěrinburk oddíly československých legií a kozáci. V rukou protibolševických sil se ocitl i Alapajevsk, kde vyšetřování proběhlo poměrně bez problémů, protože bolševici neměli tušení, že několik rolníků z povzdálí tajně sledovalo celou tragédii likvidace této romanovské skupiny.

Vymyšlená identita

Tito lidé pak zavedli vyšetřovatele do míst, kde se nacházela důlní šachta s těly obětí. Ve dnech 8. až 11. října 1918 došlo k exhumaci těl. Ohledání ukázalo, že těžce zraněná velkokněžna Jelizaveta Fjodorovna v sobě dokázala najít ještě dostatek vnitřní síly k obvázání krvácející hlavy umírajícího knížete Ioanna. Uniknout ze šachty však již samozřejmě nemohla.

Složitěji probíhalo vyšetřování v Jekatěrinburku. Politické poměry mu totiž nejprve příliš nepřály, a teprve když se dostal na Sibiři k moci monarchisticky orientovaný admirál Kolčak, mohla se záležitost pohnout kupředu.

Vyšetřováním byl v únoru 1919 pověřen soudce Nikolaj Alexejevič Sokolov, který se do práce pustil s velkým zápalem a výslechy svědků vedl i poté, co bolševici v občanské válce definitivně zvítězili a on sám musel emigrovat do Francie.

TIP: V Rusku exhumovali poslední Romanovce

V Ipaťjevově domě a jeho okolí se podařilo zachytit mnoho stop pobytu carské rodiny a podle krevních skvrn bylo také zjištěno, ve které místnosti vražda proběhla. Pomohlo i zatčení několika bývalých strážných, jejichž výpovědi do sebe celkem zapadaly. Nedaleko vesnice Kopťaki pak Sokolov našel řadu věcí prokazatelně patřících Romanovcům, uříznutý prst a ohniště se spálenými předměty, což soudce prohlásil za vše, co z rodiny zbylo.

Těla zavražděných se mu nalézt nepodařilo a navíc výsledky jeho vyšetřování byly v následujících letech zpochybňovány. Tak se stalo, že se postupně vyrojila řada podvodníků, kteří tvrdili, že právě oni jsou někým z Mikulášovy rodiny.

Falešná velkokněžna

Nejvíce pozornosti vzbudila v tomto směru žena vystupující pod jménem Anna Andersonová, která se od roku 1922 začala vydávat za velkokněžnu Anastázii. Případ vyvolal mezinárodní zájem a řadu lidí se jí podařilo skutečně zmást, avšak většina Romanovců od počátku prohlašovala Andersonovou za podvodnici.

Vyšetřování vedené carovými příbuznými také odhalilo, že se ve skutečnosti jedná o Polku jménem Franziska Schanzkowska. To však nezměnilo nic na skutečnosti, že Andersonová vedla více než čtyřicet let marné soudní procesy o přiznání své identity jakožto Anastázie a až do své smrti v roce 1984 trvala na tom, že je skutečně zachráněnou ruskou velkokněžnou.