Druhý zimní král: Kterak Marie Terezie vyhnala z trůnu bavorského protikrále

Vítězná Marie Terezie

V neděli 12. května 1743 se v Praze konala velká sláva – korunovace Marie Terezie českou královnou. Korunu jí na hlavu vložil olomoucký biskup Jakub Arnošt hrabě z Lichtenštejna-Kastelkornu, protože pražský arcibiskup Jan Mořic Gustav hrabě Manderscheid-Blankenheim, který se zdiskreditoval podporou Karla Albrechta, byl vypovězen ze země. Slavnost to byla veliká, ale atmosféra zůstávala přece jen napjatá. Ve vzduchu stále visela česká zrada a případné tresty. Navíc se kolem Marie Terezie pohybovala především uherská šlechta, dávající Čechům jasně najevo, že ona zůstala panovnici vždy věrná. Sama nová česká královna se už nikdy nezbavila jistého odstupu od českých poddaných, přestože mnoho z nich udělalo na jejím dvoře slušnou kariéru. 

A co císař Karel VII.? Ten zůstal po dobytí Mnichova ve Frankfurtu, zbaven své země i příjmů z ní. Stal se závislým na říšských berních, a protože ty zdaleka nestačily ani na chod jeho dvora, natož na válku, musela jeho armádu živit Francie. Ta poslala v letech 1741–1745 Karlovi VII. celkem 9 milionů zlatých. Přes tyto horentní sumy se úspěchy nedostavily. Bavorské jednotky prohrály u Simbachu, čímž se celá země dostala do rukou Marie Terezie. Po porážce Francouzů u Dettingenu museli poražení opustit říši. Do vlasti se císař vrátil jen dvakrát, a to nakrátko. Poprvé na jaře roku 1743, kdy se tereziánská vojska stáhla, aby vyhnala Francouze z Čech, a podruhé na podzim 1744, kdy Marie Terezie čelila zákeřnému vpádu Fridricha II. Karel VII. zemřel 20. ledna 1745 ve věku nedožitých 48 let, zlomený na zdraví i na duchu. Vítězství Marie Terezie bylo úplné.