„Dobrý otec“ rakouských vojáků: Maršál Václav Radecký z Radče

Je nesporné, že populární maršál ve svém životě spojoval češství i rakušanství. Těžko dnes samozřejmě dokážeme odpovědět na otázku, čím se cítil být více, zda Čechem nebo Rakušanem, když habsburským panovníkům věrně a oddaně sloužil po většinu svého dlouhého života. Musíme ovšem vzít v úvahu, že tehdy se obě skutečnosti nevylučovaly. Neexistoval žádný důvod, proč by se příslušník českého národa neměl pokládat za dobrého Rakušana, a proč by se uvědomělý rakouský občan nemohl cítit dobrým Čechem. 

Nesporným faktem je, že se Václav Radecký z Radče v Čechách narodil – světlo světa spatřil 2. listopadu 1766 na zámečku v Třebnici u Sedlčan. Pocházel ze starého českého rodu, jehož nejstarším historicky doloženým předkem byl Jan Radecký z Radče a Trnova, kterého do šlechtického stavu povýšil roku 1329 český král Jan Lucemburský. Radečtí dostali do znaku štít kolmo dělený na červené a modré pole, přes něž je šikmo položena stříbrná lopata. 

Předkové Václava Radeckého byli od 17. století vojáky. Rovněž jeho otec Petr Eusebius byl hejtmanem v habsburské armádě, vojenskou kariéru udělali i další příbuzní. Václavovou matkou byla Marie Lažanská z Bechyně, synek ji však nepoznal, neboť zemřela při porodu. Ani otce si příliš neužil, protože zemřel, když bylo Václavovi 10 let. A tak se jeho výchově věnoval dědeček Václav Leopold Radecký, rovněž bývalý důstojník, který Habsburkům v uniformě sloužil více než 70 let. Budoucího vojevůdce stále pronásledovala tragická nepřízeň osudu a v roce 1781, když mu bylo 15 let, zemřel i dědeček. Jeho opatrovníkem se stal otcův bratr Václav Ignác Radecký – další z rodiny, který nesl jméno českého národního světce, což rovněž může naznačovat pozitivní vztah Radeckých k českým zemským a národním tradicím.