Den, kdy „přijelo metro“: Londýnské metro funguje už více než 150 let

Podzemním spojením dvou hlavních vlakových nádraží s centrem Londýna začaly dějiny metra. Jejich smyslem bylo už na počátku ulevit povrchové dopravě a přepravu urychlit.

Zkrátka „tube“

První, asi šestikilometrový úsek metra postavila a financovala soukromá společnost Metropolitan Railway, po níž nám v některých jazycích zůstal název tohoto dopravního prostředku. Do češtiny proniklo metro údajně přes francouzštinu a ruštinu. Sami Angličané však mluví o „podzemní dráze“ (underground) – či „rouře“ (tube), podobně mají Němci U-Bahn.

V londýnském podzemí se nejdříve proháněly parní vlaky, které v třímilionovém městě zpočátku přepravily 26 000 cestujících denně (dnes jsou to asi tři miliony). V roce 1869 projel první vlak tunelem pod Temží, o necelé desetiletí později začala elektrifikace tratí pomocí boční přívodní kolejnice. A třeba v říjnu 1911 se na Earl‘s Court objevil první dřevěný eskalátor, z něhož jedni měli panickou hrůzu a jiní sem naopak jezdívali za mnohahodinovou zábavou. Za druhé světové války nástupiště metra posloužila jako kryty před nacistickými nálety, jedna trať byla dokonce uzavřena pro Britské muzeum, které zde skladovalo své poklady. 

TIP: Newyorské metro: Podzemí, které nikdy nespí

Londýnské metro se stalo symbolem pokroku a jako takové začalo být kopírováno, ne všude se však návrhy setkaly s pochopením a realizací (viz Koňka v podzemí a jiné). V kontinentální Evropě se první podzemní dráha překvapivě objevila v Budapešti, a to již plně elektrifikovaná (německou firmou Siemens & Halske AG), podobně jako ty, které následovaly po ní.