Co Josef zasel, bratr napravuje: Dvouletá vláda Leopolda II.

Pietro Leopoldo, jak byl ve svém velkovévodství Leopold II. označován, vládl v Toskánsku už čtvrtstoletí a měl za sebou bohatou reformní činnost. Ta učinila z monarchie s přibližně jedním milionem obyvatel bohatý a vzkvétající stát. Velkovévoda se dokonce rozhodl dát svým poddaným ústavu, která by změnila Toskánsko v konstituční monarchii. Byl to však Josef II., který mu to z moci vládnoucího císaře a hlavy rodu zakázal.

Odcizení bratři

Přestože byli oba bratři v pravidelném písemném styku, jejich poměr nebyl vřelý. Z Florencie do Vídně vyrazil Leopold až po Josefově smrti. Ve staronové domovině se ocitl v nezáviděníhodné situaci. Čekalo ho dědictví Josefova radikalismu, jenž vyvolal silnou opozici ve všech habsburských zemích.

V prvé řadě hleděl uspokojit Uhry a obnovit rakouské panství v Belgii, což se mu díky obratnému postupu zdařilo. Slíbil také bez váhání, že se dá korunovat uherskou a českou korunou. Musel se vyrovnat i s problémy Josefovy zahraniční politiky. Znamenalo to uzavřít mír s Turky, urovnat vztahy s Pruskem a zaujmout stanovisko k revoluci ve Francii. Nehodlal proti ní zasahovat a sám několikrát prohlásil, že francouzská šlechta pouze sklízí ovoce své sobecké politiky.

Neuskutečněné přísliby

Zatímco Leopold upokojil šlechtu obnovením některých zemských privilegií, podrýval na druhé straně její pozice podněcováním protifeudální opozice měšťanstva a sedláků. Vytvořil síť důvěrných spolupracovníků a informátorů, kteří měli vytvářet náladu pro Leopoldovu politiku a organizovat propagandu proti zemské šlechtě. Jejím cílem bylo probudit politickou aktivitu měšťanstva a svobodných sedláků, o kterou by se mohl později opřít. Je však těžké odhadnout, jak by se politická situace v monarchii vyvíjela dál, protože Leopold II. zemřel nečekaně 1. března 1792.