Císařův umělec: Hans von Aaachen se stal osobním přítelem Rudolfa II.

Pro Rudolfa II. byl Hans von Aachen nejen významným umělcem, ale i hledačem uměleckých děl a diplomatem. Roku 1592 byl jmenován jeho dvorním malířem s označením „von Haus aus“, což znamená, že se nemusel zdržovat na rudolfínském dvoře, i když byl jeho členem. Měl opravdu výjimečné postavení, což bylo ještě více patrné, když se roku 1596 přestěhoval do Prahy a když byl na počátku 17. století povýšen do šlechtického stavu. Tomu všemu ale předcházela dlouhá léta strávená v Německu a v Itálii, kde čerpal inspiraci, učil se a pracoval. 

Malíř z Kolína

Hans von Aachen se narodil roku 1552 v Kolíně nad Rýnem. Celý život se ale s hrdostí hlásil k rodišti svých rodičů, k Cáchám (německy Aachen), od nichž je odvozeno i jeho přízvisko. Jeho umělecké začátky nebyly jednoduché. Už ve svém rodišti se učil u jednoho z vlámských mistrů, Georga Jerrigha. U něj složil pravděpodobně i svoji mistrovskou zkoušku a roku 1573 vstoupil do kolínského malířského cechu. 

Jako většina umělců té doby se i Hans von Aachen vydal za inspirací do Itálie. Pro malíře bylo velice důležité, aby se dostal do dílny některého z renomovaných mistrů, která mu mohla poskytnout odpovídající zázemí. V Benátkách se obrátil na malíře nizozemského původu Gaspara Rema, který ho ale odmítl se slovy, že Němci obvykle nic neumějí.

Aachen se později uchytil v dílně jistého Moretta, kde spolu s jinými kopíroval obrazy z benátských kostelů. Mnohý umělec by se s tímto údělem smířil, ale Hans von Aachen se nevzdal. Pomocí zrcadla vytvořil smějící se autoportrét a obraz poté poslal jako dar Gasparu Remimu. Ten byl dílem nadšen a jeho autora nyní vychvaloval nejen v uměleckých kruzích. Hans von Aachen se tak zapsal jako nadějný mistr, jehož hlavním artiklem byl portrét. 

Napříč Itálií 

Ještě za svého působení v Itálii vytvořil Aachen další ze svých pověstných autoportrétů, takzvaný Autoportrét s donnou Venustou (1585). Je na něm vyobrazen ve společnosti mladé dámy hrající na loutnu a vzbudil jím doslova pozdvižení. Znalci nešetřili chválou a podle svých slov nikdy neviděli nic lepšího. 

I když měl Aachen v Benátkách svůj ateliér, kam na svých cestách zavítala také řada umělců jako Josef Heintz st., na čas odešel do Říma a Florencie. Studoval díla Michelangela, Caravaggia, Correggia a dalších, a během této cesty vytříbil a zdokonalil svůj osobitý umělecký styl, ve kterém skloubil vlámské vlivy s římskými a florentskými figurami a benátským kolorismem. V Římě se pohyboval hlavně ve společnosti severských malířů Anthonise Santvoorta a Hanse Speckaerta. Dostalo se mu tam také velké pocty, když byl osloven, aby se podílel na výzdobě prvního jezuitského kostela v Římě Il Gesu. Bohužel Aachenův oltářní obraz Klanění pastýřů se dodnes nedochoval. 

To, že byl považován za opravdového mistra svého oboru, potvrzuje jeho působení na florentském dvoře rodiny Medici. Portrét Francesca I. de‘ Medici je typickým příkladem panovnického portrétu vytvořeného na objednávku. Aachenovy portréty jiných umělců, jako například básnířky Laury Terracini nebo sochaře Giovanniho da Bologni, měly spíše spontánnější původ a hlavně hlubší psychologickou charakteristiku. Jeho italské zkušenosti byly opravdu velkolepé a on je neváhal využít, což ho dovedlo na samý vrchol umělecké branže. 

Slavný návrat 

Kromě toho, že Aachen dlouhou dobu pracoval pro italské zákazníky, pro které tvořil hlavně portréty, staly se jeho odběrateli i uměnímilovní mecenáši z Německa a Nizozemí, kteří upřednostňovali náboženské a mytologické výjevy.

Na přelomu let 1586–1587 se Hans von Aachen vrátil na krátkou dobu do Kolína nad Rýnem, odkud se vzápětí přesunul na dvůr Wittelsbachů do Mnichova. Tam jej pozval bavorský kurfiřt Vilém V. a zásobil ho zakázkami, které jej zaměstnávaly až do roku 1596. Současně ale pracoval rovněž pro tamní jezuity, kdy pro jejich kostel archanděla Michaela vytvořil obrazy Umučení sv. Šebestiána a Ukřižování. Za prací jezdil i do nedalekého Augsburgu, kde se věnoval zakázkám pro bohatou rodinu Fuggerů (Podobizna Antona Fuggera st.). 

Aachenova díla se stávala stále věhlasnější a jeho působení na mnichovském dvoře přispělo k tomu, že se o jeho dílech doslechl samotný císař. Velice netradičnímu a osobitému pojetí obrazů Hanse von Aachena se tak nakonec dostalo vysokého uznání. 

Na císařském dvoře

Za císařův zájem prý mohl jediný pohled na portrét sochaře Giovanniho da Bologni, který Aachen namaloval v Itálii. Rudolf II. si přál, aby malíř okamžitě vstoupil do jeho služeb. První pozvání do Prahy dostal Hans von Aachen už roku 1588, tedy krátce po svém návratu do Kolína nad Rýnem. Jeho návštěva Prahy však byla velice krátká, protože ho stále zaměstnávaly zakázky pro Wittelsbachy a Fuggery.

Jeho jmenování dvorským malířem z 1. ledna 1592 bylo spojeno s výjimkou, že nemusel nepřetržitě pobývat u císařského dvora. V Praze se natrvalo usadil až po svém sňatku s Reginnou di Lasso, dcerou slavného hudebníka Orlanda di Lasso, kterou si vzal roku 1596 v Mnichově. Dokončil veškeré závazky v Bavorsku a mohl se stát obdivovaným umělcem Rudolfa II. 

Oproti ostatním umělcům na císařském dvoře bylo Aachenovou výhodou hlavně to, že přišel už jako hotový a renomovaný malíř. S vlastním jedinečným stylem, který sice ještě obohatil o prvky získané od pražských umělců, ale který se už nijak zásadně nezměnil. Jeho uvolněný rukopis, kolorit ovlivněný benátskými mistry, se v Praze ještě vytříbil a hlavně zklidnil. Jako zkušený malíř se také dovedl bravurně vyrovnat se složitým obsahem zadávaných děl. A císař velice rád a často připravoval náměty pro své umělce. Praha tak získala všestranného mistra, který se dovedl na nejvyšší úrovni uplatnit v mnoha oborech.

Malíř, nákupčí i diplomat

Hans von Aachen nebyl pro Rudolfa II. jen dalším z malířů, ale císař si k němu vytvořil osobitý, až přátelský vztah. Vážil si ho a zároveň miloval jeho tvorbu. V době, kdy Aachen natrvalo přesídlil do Prahy, byl stále častěji vysílán do zahraničí. Jeho posláním byly nákupy uměleckých děl a vyhledávání vhodných umělců, ale také různá diplomatická jednání. Aachenovy cesty směřovaly hlavně do Itálie. Kromě nákupů a diplomacie Hans von Aachen pro císaře kopíroval i díla slavných italských mistrů, jako například Paola Veronese. 

TIP: Zlatníci Rudolfa II.: Proč byli stále jednou nohou v šatlavě?

Po smrti Rudolfa II. pracoval Hans von Aachen i pro jeho mladšího bratra Matyáše. Přestože kolem roku 1613 plánoval odchod do Augsburgu, v Praze nakonec zůstal a kromě malířství se věnoval obchodu s vínem. S rodinou pobýval v domě za klášterem sv. Jiří, kde také 4. března 1615 zemřel. Údajně byl pochován, jako většina rudolfínských umělců, v chrámu sv. Jana v Oboře, který stával pod Jánským vrškem ve vsi Obora a dnes už neexistuje. Náhrobní deska jeho rodiny je dnes umístěna v chrámu sv. Víta na pražském hradě.