Císařská koruna: Symbol panovnické moci a tradice

Ve skutečnosti nechal korunu zhotovit v 10. století Ota I., úpravy pak provedl Konrád II. První písemná zmínka o koruně však pochází až ze století dvanáctého. Povinná císařská korunovace v Římě pak byla symbolem svěření správy říše do rukou panovníka samotným bohem.

Umělecké dílo

Koruna nemá kruhový, ale osmiúhelníkový půdorys. Ten je tvořen osmi zlatými destičkami zdobenými perlami, a drahými kameny. Ty nejsou broušeny, ale jen vyleštěny do okrouhlých tvarů, k destičkám jsou připevněny jemnými zlatými drátky. Na čtyřech deskách jsou rovněž výjevy z Bible – tři ze Starého zákona (králové David a Šalomoun a dva z proroků) a jeden z nového zákona (Kristus se dvěma anděly). Nad čelní stranou koruny je umístěn zlatý kříž, přední a zadní stranu pak spojuje bohatě zdobený oblouk. Celkem se koruna skládá ze 14 000 kovových dílků, 144 drahých kamenů a přibližně stejného množství perel, váží 3,5 kg.

Koruna byla součástí většího souboru císařského pokladu, jenž byl utvářen od 10. do 14. století. Dnes se dochovala pouze jeho část, která je k vidění v klenotnici vídeňského Hofburgu. Tam ji za husitských válek nechal převézt Zikmund Lucemburský. Věrné kopie císařské koruny jsou k vidění v Cáchách, ve Frankfurtu a na hradě Trifels v Porýní-Falci.