Chrámy a nevěstince v jednom: Ve starověku oslavovali lidé božstva sexem

Ne do všech chrámů se lidé přicházeli modlit. Po celém světě stojí svatostánky, které z dnešního pohledu mnohem víc než posvátné budovy připomínají vykřičený dům. Přesto jejich návštěvníci vnímali, že skrz prožívání tělesné rozkoše se mohou dotknout božství. Které kultury vystavěly náboženské komplexy, jež by puritáni nejraději vypálili do základů?

Aztékové

Aztéckové si právem vysloužili pověst nelítostných válečníků. Obyvatelé mocné říše však nežíznili pouze po krvi, ale také sexu. Nezříkali se homosexuality ani civilní prostituce. To víte, když k panteonu bohů patří Xocotzin – bohyně sexuálního pokušení, Tlaco – bohyně tělesné touhy, Teicu – bohyně milostného apetitu a Tiacapan – bohyně sexuálního hladu; a další božstva reprezentují tělesnost, rozmnožování či pohlavní výkonnost, odrazí se to na vaší kultuře. Proč tak důsledná pestrost? Aztékové dokázali díky četným úspěšným výbojům pohltit kulturu jiných kmenů, ale neměli úplnou jistotu, zda bohové porobených protivníků přeci jen nejsou užitečnější. A tak si je raději ponechali všechny.

Spekuluje se například o tom, že v celém městě Calixtlahuaca, jež se rozkládalo na ploše 150 hektarů, se nacházely pouze chrámy bohů a bohyň, kteří měli co do činění s lidskou sexualitou. Asi nejvýznamnější pozici tu zastával bůh Xochipilli, do jehož působnosti spadaly jak umění a hry, tak plodnost mužů. Zdařile mu sekundovala bohyně Xochiquetzal, ochránkyně mladistvých matek, tělesné krásy a prodejných žen.

Počty jejich hojně navštěvovaných svatostánků se šplhaly do desítek. Výsostné postavení v oblasti posvátné sexuality ale vždy zastávaly ahuianime, kněžky lásky. Tyto krásky s rozpuštěnými vlasy zprostředkovávaly lidem fyzický kontakt s božskými radovánkami. Odměňovaly nejlepší válečníky, ale také zajatce, na něž čekal obětní oltář a ostrý nůž kněze. Snad dalo jejich umění obětem na chvíli zapomenout na hrůzy, jež je čekaly!

Babylóňané

Lev a osmicípá hvězda patřily mezi symboly bohyně Ištar, oslavované v Sumeru a Babylónii. Měla na starosti plodnost, lásku, pohlavní život, ale i válku. Mytologie ji vykresluje jako navýsost emancipovanou ženu neklidné povahy, před kterou se všichni muži museli mít na pozoru. Posvátný sňatek považovala stejně jako všichni její uctívači za nejvyšší projev odevzdanosti a duchovna. O co šlo? V chrámu této bohyně vybraná kněžka pojala náhodně vybraného muže z davu na jednu noc za svého. 

Úspěšné spojení mužského a ženského principu pak zaručilo blahobyt celému kraji. Neodbylo se to za zavřenými dveřmi. Celému aktu často zvědavě přihlížely stovky přísedících!

V Babylónii praktikovali ještě jednu chuťovku: podle zákona se tu panna musela odebrat do chrámu bohyně lásky, a tam se oddat prvnímu cizinci, který o ni požádá. Teprve, až jí za tělesné radovánky zaplatí, může jít domů. Hezké dívky se prý vrátily z chrámu domů hned nazítří, zatímco ty méně pohledné tam pobývaly několik měsíců i let. Odmítnout tento rituál a uvalit na sebe hněv bohyně si netroufla žádná.

Staří Řekové

V 7. století př. n. l. se antický Korint nachází na vrcholu sil. Výhodná pozice, dva přístavy a početné loďstvo, díky kterým kontroluje pohyb zboží napříč Isthmosem, rozhodně nepředstavují jediný zdroj jeho bohatství. A nenechte si od nikoho namluvit, že sem jezdí za keramikou. Jistě, překrásné nádoby se zde skutečně vyrábějí, ale Korint s chrámem zasvěceným bohyni lásky Afroditě je především jeden vyhlášený vykřičený dům. Svatostánek zaměstnává na plný úvazek tisícovku prostitutek, hetér.

Asi proto, že se říká: „Tisíc lidí, tisíc chutí.“ A tady skutečně umí vyhovět každému, pokud mu tedy v měšci cinká dostatečné množství mincí. Kapitáni lodí z celého Středozemí si tu podávají dveře, a když spatří zdejší krásy, často tu rovnou složí celý náklad, jen aby si mohli užít. 

Mnohoznačná slova zdejší nejznámější kněžky lásky, jisté Lais z Hykkary, hovoří za vše: „Ne každý má na to, aby zakotvil v Korintu.“ Jaké rozkoše zdejší svatostánek poskytuje? Všechny, po nichž hříšné tělo touží. „Měkce stlané postele zde zachytávají sotva uzrálé plody nejsladšího jara života,“ píše s neskrývaným nadšením o zdejších pokladech básník Athénaios.

TIP: Sto tisíc let sexu: Jak se měnil přístup společnosti k lidské sexualitě

A jak tedy vlastně tato posvátná prostituce fungovala? Pokud chcete vzdát hold bohyni Afrodité, můžete si zaplatit čas strávený s profesionálkou či zdatným hřebcem, znásobený o chrámovou přirážku. Anebo jen koupit volňásky ostatním, tak jak to v roce 466 př. n. l. učinil vítěz olympijského pětiboje. Není divu, že byl tak oslavován, když „obětoval“ peníze na stovku chrámových prostitutek!