České stopy v Bavorsku: Kdo odpočívá na mnichovských hřbitovech?

Častokrát se pochopitelně jednalo o naše německy mluvící rodáky, kteří v 19. a první polovině 20. století vytvářeli propojené společenství německé vědy a kultury neohlížející se na politické hranice.

Slavný fyzik i sabeista

Hlavní mnichovské hřbitovy nesou jména podle světových stran. Severně od centra tak najdeme Nordfriedhof a zde na českou stopu narazíme v oddělení 94. Pod náhrobkem, připomínajícím vázu, byl pohřben filozof a fyzik Ernst Mach (1838–1916), rodák z Chrlic u Brna, profesor pražské a vídeňské univerzity, jehož jménem se označuje mimo jiné poměr rychlosti pohybu tělesa a rychlosti zvuku (1 Mach). 

Naopak na druhé straně od centra je Südfriedhof, asi nejvýznamnější mnichovské pohřebiště: zde jsou pohřbeni například Ohm, Frauenhofer či Liebig, řada významných architektů, ale také jeden pražský rodák – Alois Senefelder (1771–1834), vynálezce litografie (kamenotisku).

Kdybychom po stejné ulici – Thalkirchenerstr. – pokračovali o hodně dál k jihozápadu, až za stanici metra Brudermühlstraße, tak číslo 240 má starý židovský hřbitov. Na něm je pohřben filolog, cestovatel a zakladatel sabeistiky (vědy o Jemenu) a rodák z Podbořanského Rohozce Eduard Glaser (1855–1908). Bohužel hřbitov je dlouhodobě uzavřen a smí se na něj jen na povolení, nebo (vzácně) s organizovanou exkurzí…

Smír Lesního hřbitova

Asi nejhezčím z mnichovských hřbitovů pak je Waldfriedhof (Lesní hřbitov), ležící na jihozápadě města, u stanice metra Holzapfelkreuth. Rozsáhlý lesopark, kde jsou jednotlivé náhrobky jakoby roztroušeny mezi vzrostlými stromy, se stal místem posledního odpočinku například fyzika Wernera Heisenberga, kontroverzní „Hitlerovy filmařky“ Leni Riefenstahlové nebo neméně rozporuplného ukrajinského nacionálního politika Stěpana Bandery. Ale najdeme tu také dvojici hrobů se vztahem k českému prostředí. 

TIP: Láska za časů nacismu: Proč Lída Baarová podlehla Goebbelsovi?

Hned vedle sebe tu totiž na první pohled paradoxně leží Rudolf Lodgman von Auen (1877–1962) a Lev Prchala (1892–1963). Královéhradecký rodák Lodgman von Auen byl dlouholetým předákem sudetských Němců, zatímco generál Prchala prošel ruskými legiemi a za mnichovské krize patřil k hlavním odpůrcům kapitulace před nacistickým Německem. Během války se postavil do opozice proti Edvardu Benešovi, z britského exilu se nevrátil a v roce 1950 podepsal memorandum o spolupráci právě se sudetskými Němci – v zásadě chtěl vyměnit jejich návrat za společný boj proti komunistům. Cesty obou politiků se tak nakonec symbolicky sešly i pod náhrobky v hřbitovním oddělení 237. Příznačně je na tom Prchalově český nápis: Kde domov můj?