České školy pod hákovým křížem: Co se změnilo ve škole za Protektorátu?

V roce 1933 zahájili nacisté v Německu po převzetí moci totální deformaci školství, které tradičně patřilo k nejkvalitnějším v Evropě. Nově zavedený koncept lidového vzdělávání (Völkische Erziehung) znamenal vedle překopání osnov a zavádění „světonázorových školení“ postihy pro politicky nespolehlivé pedagogy a studenty, z nichž mnozí skončili v koncentračních táborech. Primárním cílem bylo podchytit nejmladší generaci, postavit ji proti léta vštěpované křesťanské morálce a především ji vytrhnout z vlivu rodiny do lůna Hitlerjugend a dalších prorežimních organizací. 

Rychlý rozvrat

O šest let později čekaly podobné zásahy, navíc okořeněné násilnou germanizací, také Protektorát Čechy a Morava. Mnoho škol bylo okamžitě zrušeno a přebudováno na vojenské sklady či kasárna, němečtí cenzoři likvidovali nebo cenzurovali všechny učebnice a studijní pomůcky, které jakkoliv připomínaly Masarykovu republiku, přísná jazyková nařízení dávala před češtinou přednost němčině, což se na školách projevilo i zdvojnásobením její výuky. V platnost samozřejmě okamžitě vešla antisemitská segregační opatření, která znamenala nedobrovolné ukončení vzdělání pro více než devět tisíc žáků židovského původu.

17. listopadu 1939 byly po vlně studentských nepokojů uzavřeny vysoké školy. Oficiálně na tři roky, ve skutečnosti až do konce války. Němci se snažili zavést stipendijní programy, umožňující studentům z Protektorátu dokončit vzdělání na univerzitách v říši, ale pro malý zájem ze záměru sešlo.

Po snadné likvidaci českého vysokého školství se pozornost stočila k nižším stupňům. Jako první krok Němci pozavírali až pět tisíc pedagogů a jali se uvolněná místa obsazovat osobami, jejichž odborná způsobilost nemusela být zrovna na výši, ale stačil pozitivní postoj k říši, nacistické ideologii a především k nově přebíraným osnovám v dějepise, biologii („obohacené“ o pavědu rasová teorie) či zeměpise. Klasická gymnázia navštěvovalo v roce 1938 přes sto tisíc studentů, do konce války stačili Němci nejrůznějšími omezeními snížit jejich stavy na 40 500. 

Ať je dost dělníků

Zásadní změny přinesl již školní rok 1940/1941. Docházka do dosud pětitřídních obecných škol byla zkrácena na čtyři roky, navazujícím trojtřídním měšťanským školám naopak jeden rok přibyl a navíc se změnily ve „výběrové“. V praxi to znamenalo, že měšťanky přijímaly na základě pochybných kritérií pouze 35 % absolventů čtvrté třídy obecné školy, čímž se pro většinu žactva zavíraly dveře k dalšímu vyššímu vzdělání. Počet dětí v jedné třídě se kvůli úsporám navýšil i na šedesát, což pedagogům logicky ztěžovalo efektivní práci.

TIP: Kdo byl tajemný agent A-54? Stopy vedou do Československa

Zemětřesení postihlo i celé učňovské školství. Němci zrušili školy zaměřené na praktická řemesla a živnosti a nasměrovali přípravu učňů výhradně na zbrojní průmysl a odvětví potřebná pro válečné hospodářství říše. Limitující kvóty pro počty studentů na gymnáziích a odborných školách přelévaly stále větší procento mládeže na učební obory. Úspěch byl hned dvojí, oslabení inteligence a rozšíření řad čerstvého dělnictva.

Nekvalitní učebnice plné hitlerovské propagandy, zavírání či slučování škol a omezování výuky (generaci prarodičů jistě vytanou vzpomínky na oblíbené uhelné prázdniny) mělo způsobit vnitřní rozvrat zbytků české školské soustavy. Jen díky mimořádnému zápalu vlastenecky smýšlejících pedagogů, kteří bez ohledu na hrozbu zatčení bojkotovali německá nařízení a jako svou formu odboje žákům nadále potají vštěpovali úctu k demokratickým principům a Československé republice, se tak nestalo.