Čarodějnictví na prahu osvícenství: Případ rolníka Jana Poláka

Roku 1756 pozvedla Marie Terezie ze svého stolu rozsudek smrti vyřčený nad Janem Polákem z Jistebnice. Tamější rolník prý obcoval s ďáblem a díky svým satanským kouskům nakazil místní dobytek. Tím způsobil finanční újmu svým sousedům, kteří neváhali a poukázali na domnělé Polákovy kejkle. Pastýř byl vyslýchán a podroben mučení, při němž se přiznal ke styku s ďáblem a k vykonávání tajných čarodějnických obřadů.

Císařovna proti pověrám

Jan Polák byl rovněž přezkoumán fyzicky, zda na svém těle nenosí důkaz spříznění s mocnostmi zla. Ďáblovo znamení se však nenašlo a ani vybavení chalupy nenasvědčovalo, že by se zde po nocích konaly tajné rituální obřady. Odsouzenému Polákovi však tato zjevná fakta nepomohla a jeho případ se dostal až před Marii Terezii. Naštěstí. Ta nebohého poddaného osvobodila a příkře se obořila na církev, která prý proti pověrám a báchorkám dostatečně nebojuje a nechává tak negramotné obyvatelstvo žít v bludu.

Přesná pravidla mučení

Neutěšený byl rovněž stav justice. Marie Terezie proto přistoupila k vydání nového trestního řádu, kterým upravovala a zjednodušovala dosavadní nařízení. Zákoník z roku 1768 nesl název Nemesis Theresiana, později Constitutio Criminalis Theresiana, který mimo jiné ukotvil přesná pravidla pro torturu. Přesně ustanovené byly rovněž časové mezníky, během nichž mohlo být tělo odsouzeného podrobeno mučení. Celá procedura mohla trvat jen jednu hodinu, přičemž každému ze stupňů bylo věnováno patnáct minut.

Přestože Nemesis Theresiana přesně definovala způsoby a techniky tortury, Marie Terezie vnímala mučení jako přežitek z dob dávno minulých, a není proto divu, že již v roce 1776 byla tortura definitivně zrušena.