Carevnina tajná policie: Jak Kateřina Veliká využívala služeb tajné policie

Obávanou součást Ruského impéria tvořila již od konce 18. století tajná policie. Její počátky leží v závěru vlády Kateřiny II. Veliké, jež se sice navenek hlásila k osvícenství, ale zároveň se obávala, jaký dopad může nové myšlení na Rusko mít. Za jejího panování se v zemi například legálně tiskla díla Voltaira, Diderota či Rousseaua, ovšem jejich četba už mohla člověka dostat do problémů, pokud se o ní někdo dozvěděl.

Jedním z rádců Kateřiny Veliké a faktickým šéfem tajné policie s titulem „generální sekretář tajné kanceláře“ byl Stěpan Ivanovič Šeškovskij. Pozornost mladé panovnice upoutal stíháním rostovského biskupa Arsenije Macejeviče, který odmítl zabavení církevního majetku a vyhlásil nad carevnou klatbu. Šeškovskij ho nechal zatknout, a když se církevní synod bál „svatého muže“ soudit, byl duchovní na nátlak Stěpana Ivanoviče předán civilním soudům, zbaven úřadů a skončil jako nevolník v klášteře.

Modlení a bičování

Šeškovskij následně dostal do péče nejen církevní záležitosti, nýbrž všechny ideové zločiny. Coby velmi zbožný člověk měl zejména bránit projevům volnomyšlenkářství v říši. Podezřelého aristokrata, o němž se zjistilo, že čte osvícenské filozofy, si generál pozval k rozhovoru. Posadil ho do křesla a shovívavými slovy jej pokáral za jeho neopatrnost. Když se šlechtic začal za svůj přečin omlouvat, Šeškovskij se místo pokračování v hovoru dal náhle do hlasitého modlení k ikonám, jimiž byla ověšena zadní stěna pracovny. 

Šlo o pokyn, aby pod provinilcem klesla podlaha, a v jámě, kam se propadl, se vynořilo několik rukou s důtkami a biči. Aristokrata zbavili oděvu a mrskali do krve, dokud se Šeškovskij nepřestal modlit. Jakmile pobožnost skončila, trýznitelé šlechtice zas oblékli, upravili a posadili na židli, jež vyjela zpět nahoru. Stěpan Ivanovič následně pokračoval ve vlídném rozhovoru, jako by se nic nestalo. 

Propustka do výslužby

Záhy se však skrz policejní důvěrníky o incidentu dozvěděli v daném pluku či úřadu, načež aristokrata poslali do výslužby. Nechat někoho zbičovat znamenalo totiž porušení kodexu šlechtické cti a důvod ztráty práv: Bičovat mohli jen nevolníky.

TIP: Bití, vypalování cejchů, usekávání končetin: Jak se žilo v předrevolučním Rusku?

Šeškovského pracovna se stala pojmem a místem, které ještě v první polovině 19. století pietně uchovával hrabě Alexandr Christoforovič Benkendorf, šéf tajné policie cara Mikuláše I. – ačkoliv panovník už měl údajně trýznit podezřelé osobně.