Bujarý život Richarda III.: Pečená labuť, sladké víno a dávka olova
„Noste na stůl!“ kývne král Richard III. zlehka rukou. Hodovní tabule se rychle plní. Sloužící přinášejí mísy s vybranými pokrmy. Je tu vše, co má mladý král rád. Pečení pstruzi, uzení lososi a vařená štika s pikantní omáčkou. Richard je obzvláště zvědavý, jaké jeho lovčí nachytal ptáky. Tady se to nese! To byl ale úlovek! Richardovi se sbíhají sliny. Pečená labuť, několik volavek a také nadívaný jeřáb. Král sáhne po labutím stehýnku a za chvíli už se mu vousatá brada leskne omastkem.
„Víno!“ poroučí. „Hodně vína!“ Zvedne číši ke rtům. Vzápětí ji vztekle odhodí a pranic nedbá na to, že víno zkropilo tváře nejblíže sedících dvořanů „Vždyť je kyselé jako ocet! Copak nemáme v královských sklepích sud dobrého sladkého vína?“ Sloužící rychle přinášejí nové konvice. Král ani nečeká, až mu naplní číši. Zavdá si přímo. Lačně polyká doušky a víno mu rudě třísní nádherně vyšívanou kazajku.
Jídelní lístky z hostin pořádaných anglickým králem Richardem III. se nám nedochovaly. Dokonce ani doboví kronikáři o nich nezanechali svědectví. Přesto mají historici celkem jasno o tom, co Richard během svého života jedl a pil. Prozradily to izotopové analýzy jeho zubů a kostí. Král neměl vždycky bohatě prostřený stůl, ale poté, co ve třiceti letech usedl na anglický trůn, si žil opravdu „jako král“.
Svědectví zubů a kostí
Kostra Richarda III. nalezená před dvěma roky pod asfaltem parkoviště v anglickém Leicesteru se dochovala ve velmi dobrém stavu. Kosti stále ještě obsahovaly molekuly Richardových bílkovin a také zuby zůstaly relativně neporušené. Tým Jane Evansové z Britské geologické služby na nich mohl provést analýzy izotopů nejrůznějších chemických prvků. Ty se dostávají do organismu s potravinami a nápoji. Z kostí a zubů se tak dá vyčíst nejen, co člověk v různých obdobích života jedl a pil, ale také kde pobýval, protože v zastoupení izotopů ze zkonzumované vody, rostlin a zvířat se odráží chemické složení místních hornin.
Protože druhé zuby se zakládají v čelisti už v dětství, vypovídá jejich složení o potravě, nápojích a místech pobytu právě v tomto období života. Izotopové „svědectví“ z dětství je v zubech „zamčené“ až do smrti. Jinak je tomu u kostí. Jejich hmota se neustále rozkládá a zase obnovuje. Proto se jejich izotopové složení může za života měnit. Velké kosti se obnovují poměrně pomalu a např. izotopy z kosti stehenní nesou zprávu o tom, co člověk jedl, pil a kde žil v posledních deseti až patnácti letech. Menší kosti, jako například žebra, se obnovují rychle a prozrazují, kde a jak člověk pobýval v posledních dvou až třech letech. Jane Evansová a její spolupracovníci analyzovali zuby, žebro a stehenní kost Richarda III. a to jim dovolilo nahlédnout do králova osobního života.
Královský luxus
Kost Richardova žebra obsahovala jiné poměry izotopů dusíku a kyslíku, než zuby i stehenní kost. To signalizuje, že Richard v posledních dvou letech života pojídal maso živočichů stojících poměrně vysoko v potravním řetězci – především divokého ptactva a sladkovodních ryb. Velká obliba ryb měla původ v náboženských praktikách. Jejich maso bylo totiž povoleno jíst i v postní dny. Prostí lidé si dávali v den půstu obvykle levné slanečky. Richardovi připravovali kuchaři luxusnější krmi, například štiku.
Izotopy kyslíku se dostávají do těla v největší míře z vody. Pokud jsou v kostech či zubech patrné změny v jejich poměru, pak to s vysokou pravděpodobností signalizuje, že se člověk přestěhoval do jiného kraje. V novém bydlišti pak pil vodu, jež nachytala z místních hornin jiné spektrum izotopů. Analýzou izotopů kyslíku si tak vědci z týmu Jane Evansové mohli ověřit informace z historických dokumentů o místech králova pobytu. Přitom narazili na záhadu. Richard III. žil ke konci svého života výhradně ve východní Anglii. Přesto je v jeho kostech z posledních dvou let života patrná změna v poměru izotopů kyslíku. Jak je to možné?
Jane Evansová je přesvědčená, že Richard v té době zdaleka nepil jen vodu. Začal silně holdovat vínu. Jako král si to mohl dovolit, i když víno tehdy představovalo opravdový luxus. Z účtů anglické šlechty dochovaných z 15. století plyne, že zhruba pětina útraty za potraviny padla právě na nákup vína. Po nástupu na trůn si Richard dopřává, co hrdlo ráčí. Asi pětina izotopů kyslíku v jeho žebrech pochází právě z tohoto nápoje. Zbytek se do králových žeber dostal z vody.
Olovo z pohárů i z vína
Izotopy vypovídají o tom, jak se Richard III. stěhoval. Z historických pramenů víme, že se narodil ve východní Anglii na hradě Fotheringhay. Zprávy o králově dětství jsou ale útržkovité. Dochovalo se svědectví, že jako sedmiletý snad pobýval ve Walesu na hradě Ludlow. Zastoupení izotopů stroncia a kyslíku v zubech tomu odpovídá. Král musel trávit dětství v oblasti s velmi starými horninami a intenzivními srážkami. Tomu podmínky panující ve Walesu celkem dobře odpovídají. Analýzy stehenní kosti prozrazují, že se král jako teenager vrátil na východ Anglie.
TIP: Ambiciózní Jindřich VII.: Jak se mu podařilo získat a udržet anglický trůn?
V souladu s tím, co je známo o životě ve středověku, vědce nepřekvapil vysoký obsah olova v Richardových ostatcích. Tento těžký kov se používal k výrobě trubek, jimiž se rozváděla pitná voda. Olovo obsahovaly i nádoby, v nichž se uchovávaly nápoje, a číše, ze kterých lidé pili. Král mohl dostat do těla významnou dávku olova i díky své slabosti pro víno. Nepoctiví obchodníci tehdy běžně „vylepšovali“ víno přídavkem octanu olovnatého, který má sladkou chuť. Král v sobě neměl tolik olova, aby na sobě pociťoval jeho toxické účinky. Výhody kralování si ale užíval pouhé dva roky…
