Alexandr Makedonský: Romantický hrdina či megalomanský dobyvatel?
Na trůn usedl dvacetiletý Alexandr prakticky bez potíží. Otec ho na následnictví pečlivě připravil a zanechal mu zemi v nebývalém rozkvětu. Jeho plány se i díky tomu Alexandrovi podařily naplnit měrou, o níž se jeho otci ani nesnilo.
Válečné ostruhy začal sbírat už coby šestnáctiletý jinoch v Thrákii. Po otcově smrti si nejprve si upevnil moc v Makedonii a udělal pořádek v Řecku. Když se vzbouřily Théby, vůbec se s nimi nemazal. Nemilosrdně nechal zabít šest tisíc obránců města, 30 000 jeho obyvatel prodal do otroctví a město samotné srovnal se zemí. Ušetřil pouze Diův chrám a dům básníka Pindara, jehož verše miloval. To zaúčinkovalo a ostatní řecké státy přivedlo k pokoře. Athéňané raději vyslali poselstvo a poníženě se Alexandrovi vzdali preventivně předem.
Do Persie!
Když ukázal, kdo je pánem doma, vypravil se roku 334 př. n. l. dobýt Perskou říši. Jako každý správný válečník předtím navštívil věštírnu v Delfách. Chtěl vědět, jak uspěje. Jenže věštkyně Pýthie mu nechtěla nic prozradit. Musel ji do věštírny doslova dovléct. „Jsi nezdolný, Alexandře!“ To mu stačilo!
Na svou odvážnou cestu se vydal s vojskem čítajícím pouhých 35 000 pěšáků a 5 000 jezdců. Zbytek armády musel nechat v Evropě, aby tam chránila jeho dříve dobytá území. Ve srovnání s Peršany to bylo směšně málo. Nicméně to Alexandr netušil, stejně jako nevěděl, jak rozlehlá je Perská říše. Cestou se zastavil v Tróji, kde zanechal svou původní zbroj, aby odjel ve zbroji zlaté, kterou nosil jeho oblíbený hrdina Achilles.
Uzel „rozvázal“ mečem
První vítěznou bitvu na březích řeky Granikos málem zaplatil svým životem. Ztratil kopí a perský velitel mu rozťal přilbu. V poslední chvíli ho zachránil jeho přítel z dětství Kleitos, který uťal Peršanovi ruku i s brněním. To už se dali Peršané na bezhlavý útěk.
Pak táhl Alexandr Malou Asií a dobýval jedno město za druhým. Zastavil se i v Gordionu, v jehož paláci stál královský válečný vůz s pověstným uzlem s několika konci. Věštba pravila, že kdo jej rozváže, stane se pánem Asie, podle jiné verze dokonce celého světa.
Ačkoli Alexandra velitelé varovali, aby se náhodou neztrapnil, neposlechl je. Po marném úsilí nakonec zvolil netradiční řešení, kterým všechny zaskočil. Vytasil meč a jedním švihem uzel rozetnul! Jak jednoduché!
Troufalá nabídka
Se samotným perským králem Dareiem III. se střetl u městečka Issu s armádou asi 30 000 mužů. Dnešní historikové se domnívají, že dřívější odhady 600 00 Peršanů na straně druhé jsou značně přehnané, nicméně i tak měl Dareios obrovskou přesilu. Alexandr ale prokázal v bitvě skvělou strategii, a když se málem prosekal k samotnému Dareiovi, ten zbaběle uprchl. Alexandr ho nepronásledoval, neboť dal přednost záchraně své armády. Když pak vstoupil do Dareiova stanu, úžasem oněměl. Perský král nechal na bojišti neskutečné poklady, ale také svou manželku, matku, následníka a dvě dcery. Alexandr s nimi zacházel s úctou a nedovolil, aby jim někdo ublížil.
Dareios okamžitě začal sbírat novou armádu a chystat odvetu. Přesto ale učinil Alexandrovi „velkorysou“ nabídku. Půlku říše a princeznu k tomu. A Alexandr? Zpupně takový handl odmítl! Nespokojí se s částí říše, když může mít říši celou.
Dareiův konec
Píše se rok 331 př. n. l. a schylovalo se k rozhodující bitvě u Gaugamel. Dareios znovu nabídl Alexandrovi mír. Ten mu však vzkázal, že Asie nemůže mít dva vládce, a vyzval ho ke statečnému boji. Před bitvou bděla perská armáda celou noc, protože se obávala nočního útoku. Alexandr naopak poslal své vojáky po vydatné večeři spát. Ráno Peršany unavené k smrti lehce přemohli a Persie dostala nového vládce!
Dareios však zůstal stále naživu a prchl ke svému příbuznému a generálovi Bessovi do Baktrie. Ten ho nejdříve uvěznil a nabídl Alexandrovi obchod. Vydá mu Dareia, pokud ho ustanoví baktrijským králem. Na to Alexandr nepřistoupil, a tak dal Bessos Dareia úkladně zavraždit. Vděk za to ale nesklidil. Alexandr nechal svého rivala slavnostně pohřbít do hrobky perských králů. A Bessa dal veřejně popravit. Jedině král má právo zabít krále!
Na konec světa nedošel
Nyní už Alexandr dosahoval jen samá vítězství. Již dříve ho uznali vládcem Egypta, kde se prohlásil faraonem, a když se přiblížil k Babylonu, z proslulé Ištařiny brány mu vyšel vstříc početný průvod a pokorně mu odevzdal vládu nejen nad městem, ale i nad celou Mezopotámií.
Na své pouti založil vojevůdce na 70 nových měst a mnohá z nich nazval svým jménem – Alexandria. Ta nejslavnější, která si toto jméno jako jediná ponechala do dnešních dnů, je ta egyptská.
Pak naplánoval tažení do Indie, tam někde se měl nacházet podle řeckých učenců konec světa. U břehů řeky Indu poznal, jak hluboce se ve svých odhadech mýlili. Přesto, nebo právě proto, chtěl pokračovat. K smrti vyčerpaní vojáci se však vzepřeli a žádali návrat domů. Vyhověl jim nerad. A se zradou se vypořádal elegantně – prohlásil ji za vůli bohů.
Náhlá smrt
Cesta zpět byla obtížná, ale končí šťastně. Alexandr se usadil v Babyloně, největším městě té doby. A zde za záhadných okolností v roce 323 př. n. l. v mladém věku také zemřel.
Jeho smrt zahaluje dodnes řada tajemství. Zatímco kdysi se za její příčinu považovala malárie, podle dalších teorií zemřel na následky otravy. Ani to není nic nového. Podle starších hypotéz Alexandra otrávili arzenem jeho vojevůdci, kteří si chtěli rozdělit jeho říši.
TIP: Tajemství terakotové armády: Naučili Číňany sochařskému umění Evropané?
Toxikolog Leo Schep je jiného názoru - domnívá se, že Alexandrovi byl dán do vína jed z rostliny Veratrum album, tedy kýchavice bílé. Vychází z popisu řeckého historika Diodora, který vylíčil Alexandrovy poslední dny, kdy vojevůdce dostal vysoké horečky, zvracel a ochabovaly mu svaly. Přesně takové účinky jsou připisovány této rostlině, nikoli arzénu. Výsledek je však totožný – přestože nikým neporažen, prohrává tak Alexandr poslední bitvu, boj o život…
-
Zdroj textu
-
Zdroj fotografiíWikipedie