100+1 zahraniční zajímavost 16/22: Tajemná zákoutí virtuálních světů

Termín „metaverse“, volně přeloženo „jiný nebo druhý svět“, se v médiích poprvé objevil už v roce 1983. Jeho používání narůstalo jen zvolna – až do chvíle, kdy šéf Facebooku Mark Zuckerberg oznámil, že svoji společnost přejmenoval na Meta a hlavním směrem vývoje je nyní vytvoření umělé reality téhož jména. Následovala exploze zájmu a zvědavých dotazů: O co vlastně jde? Nemáme už přece internet? A bude to stejné jako ve filmovém Matrixu? 

Řečeno po lopatě, bez „sítě sítí“ nemůže metaverzum fungovat, ale internet samotný představuje pouze způsob sdílení informací: Pokud někomu pošlete e-mail, rozhodně tím do jiného světa nevstoupíte. Metaverzum ovšem nabízí intuitivní a vizuální používání internetu s prožitkem. Slibuje, že v něm můžete „existovat“, pohybovat se ve vytvořených prostředích a volně mezi nimi přecházet. Ať už do metaverza vstoupíte pomocí brýlí pro virtuální realitu, nebo – jak předpovídali autoři sci-fi již ve zmíněném roce 1983 – pomocí drátu zastrčeného do hlavy, zanecháte své tělo v křesle a váš duch bude volný v paralelním prostoru, aby se tam mohl bavit i pracovat, dělat byznys nebo cestovat. 

Otázka nicméně zní: Chceme vyměnit skutečnou realitu za tu, kterou generují počítače? Je možná úsměvné se takto ptát, když dnes stamiliony lidí tráví část dne uprostřed herních světů, kde mohou být, čímkoliv si zamanou. Až na několik fanatických hráčů se ovšem pravidelně vracejí do staré dobré analogové reality, povídají si s kolegy u kávy a vozí děti do školy. Mají důvod se vracet. Bude však někdo chtít veškeré uvedené důvody jednou přesunout na síť? Za deset či dvacet let se dozvíme odpověď. A výsledek mě vážně zajímá. Více se o vzniku metaverza dočtete v aktuálním čísle 100+1 zahraničních zajímavostí.