100+1 zahraniční zajímavost 14/22: Byli dinosauři teplokrevní?

V historii pozemských organismů existuje několik milníků, které čnějí z bouřícího moře evoluce jako majáky – a o jejichž počátku víme velmi, velmi málo. Ten první je očividný a na vydání všech souvisejících studií byl pokácen nejeden strom: Jak vlastně z neživého vzniklo živé? Milník číslo dvě dozajista tvoří prudké rozšíření kyslíku v atmosféře a tím třetím se stal okamžik, kdy se mořští živočichové přesunuli na souš, načež se u nich pro pohodlnější pohyb vyvinuly nohy. 

Kromě výše uvedeného sehrál pro náš druh klíčovou roli také „objev“ teplokrevnosti. Teplokrevní tvorové se od svých protějšků neliší ani tak faktickou teplotou krve: Zatímco u krokodýlů osciluje tělesná teplota mezi 30 a 33 stupni, u lidí jde o rozmezí 36 až 37 stupňů. Hlavní rozdíl tkví ve způsobu, jak si živočich zmíněné teplo obstarává. Studenokrevní spoléhají na okolí a kumulují především teplo slunečního záření, například nahříváním na kamenech. Naopak teplokrevná zvířata využívají vnitřní zdroje energie, což vyžaduje především neustálé hledání potravy i způsobů, jak se k ní co nejpohodlněji dostat. Více aktivity a více jídla pak poměrně přirozeně vede také k vyšší inteligenci. 

Kdy přesně se však popsaný rys vyvinul? Podle studie publikované koncem července v časopise Nature se zdá, že se u předků dnešních savců objevil asi před 233 miliony let a na jeho vývoj si příroda vystačila s pouhým milionem let, což v evolučním měřítku znamená doslova „přes noc“. Ještě zajímavější je, že právě v druhohorním triasu začali planetě dominovat dinosauři, o nichž se dlouho uvažovalo výhradně jako o studenokrevných. Že alespoň část z nich měla zřejmě „horkou“ krev stejně jako savci, se dočtete v aktuálním čísle 100+1 zahraničních zajímavostí.