100+1 zahraniční zajímavost 11/22: Cestování po legendární silnici Route 66

Po světě se toulá nemálo floskulí a truismů – průpovídek omílaných tak často a dlouho, až se z nich stalo banální smetí. Sdělují věci natolik očividné, že se promění v příslovečné „mlácení prázdné slámy“, povzdech do ticha, jen aby nebylo ticho. A víte co? V našich hlavách se drží prostě proto, že popisují skutečně hluboké, neměnné pravdy. 

Jedna z nich mě napadá, kdykoliv vytáhnu paty z domu – a sice že „cesta je cíl“. Můžete zapíchnout prst do mapy, vybrat si tu nejexotičtější destinaci a těšit se na barmské pagody, kappadocká skalní města či podzemní římské lázně a říkat si, že smyslem takového výletu je dotknout se historie. Za chvályhodnou touhou po poznání se však bude skrývat ještě hlubší a méně zářivá motivace: prosté nutkání zmizet z prostředí, které znáte, a vydat se vstříc něčemu, co nezapadá do každodenní rutiny. Hodit všechno za hlavu a stát se poutníkem, jedním z nejstarších lidských archetypů. 

Už před tisíci lety putovali lidé ze vzdálených oblastí za Alpami do britského Stonehenge, jen aby položili obětiny na tamní kamenné oltáře. Stejně tak proudily davy poutníků z onoho vlhkého kouta na okraji tehdejšího světa do Svaté země k Božímu hrobu, a i dnes se mnozí vydávají pěšky do španělského Santiaga de Compostela. Jde o cesty měnící charakter, v jejichž cíli stane někdo trochu jiný než ten, kdo na ně vyrazil. 

Jestli do zmíněného „transformačního mýtu“ něco dokonale zapadá, pak je to jízda po Route 66. Po legendární spojnici východu a západu severoamerického kontinentu se řítí historie Spojených států – pionýrská expanze i zábory indiánských či mexických území – a koncentruje se na ní vše dobré i špatné z amerického ducha. Jaké to je, prohánět se po ní dnes, se dočtete v aktuálním čísle 100+1 zahraničních zajímavostí.