Vědci na dně australské Žraločí zátoky objevili prastarou a největší známou rostlinu

V současné době je za nejtěžší, a také za jeden z největších organismů na světě považován Pando – ekosystém tvořený jediným megaklonem topolu osikového (Populus tremuloides). Roste v Utahu, kde pokrývá plochu zhruba 43 hektarů. Klonální růst je ale mezi rostlinami poměrně běžný a vědci postupně objevují nové a nové konkurenty Panda.

Australští botanici Univerzity Západní Austrálie a Flindersovy univerzity nedávno narazili na klon na dně oceánu, který se rázem stal největší známou rostlinou planety. Jak to v podobných případech bývá, došlo k tomu úplnou náhodou. Jane Egeloe z Univerzity Západní Austrálie a její kolegové původně zjišťovali, kolik různých jedinců mořské rostliny posidonie (Posidonia australis) roste na dně moře ve slavné Žraločí zátoce na západním pobřeží Austrálie.

Podmořská genetika

Takový výzkum bývá náročný a zábavný zároveň, protože na rozdíl od tradiční genetiky rostlin zahrnuje spoustu potápění s dýchacími přístroji. Výsledky průzkumu byly pro badatele překvapením. Ukázalo se, že ve studované oblasti roste jedna jediná rostlina posidonie. Celou ohromnou podmořskou louku tvoří jediný klon navzájem propojených lodyh.

Objevený klon posidonie je starý zhruba 4 500 let, což z ní dělá jednu z velmi starých rostlin. Klon příbuzné posidonie Posidonia oceanica poblíž Ibizy je přitom starý nejméně 12 a možná i 200 tisíc let. Australský klon se rozkládá na ploše o délce asi 180 kilometrů a rozloze přibližně 200 kilometrů čtverečních. Vzhledem k tomu jde o momentálně největší známou rostlinu na světě a zároveň také největší klon, jaký na Zemi známe. Vše nasvědčuje tomu, že se před 4 500 lety na dně Žraločí zátoky uchytil malý semenáček posidonie, který se postupně rozrostl až do dnešní podoby gigantického klonu.

TIP: Nejtěžší známý živý organismus na Zemi je pomalu požírán přežvýkavci

Vědci mají z objevu pochopitelně radost, zároveň ale neskrývají rozpaky nad jeho velikostí. Klon posidonie z logiky věci nemá žádnou genetickou variabilitu a všechny lodyhy jsou geneticky totožné. Ze současných poznání ale víme, že takové organismy jsou zranitelnější rozmanitými nepříznivými vlivy prostředí, od změn klimatu až po patogeny, než geneticky pestré organismy. Jak se ale zdá, posidonie na dně Žraločí zátoky si z toho nic nedělá a daří se jí nadmíru skvěle.