Austrálie: Ukradená země

Bylo osídlení Austrálie Evropany kolonizací prázdné země, nebo šlo o krádež půdy domorodým obyvatelům? V zemi neskutečných přírodních krás jde stále o jednu z nejdůležitějších otázek
27.04.2013 - Marek Telička


Alt text

Zmenšená britská vlajka poukazuje na historii Austrálie, která dříve byla britskou kolonií. Sedmicípá hvězda federace (za šest států a teritoria) zabírá levou dolní část australské vlajky a Jižní kříž, souhvězdí viditelné ze všech australských území, pravou

Austrálie je zcela výjimečná země. Jde o 6. největší stát světa, který přitom jako jediný zabírá celý kontinent. Přestože se na většině rozlohy australského kontinentu nachází pouště nebo polopouště, je zde neuvěřitelně rozmanitá příroda.

Ohrožený ráj

Díky velkému stáří světadílu, variabilním klimatickým podmínkám a dlouhodobé izolaci od ostatních kontinentů v Austrálii vyvinuly unikátní živočišné i rostlinné druhy. Velká část z nich je endemických, což znamená, že nežijí nikde jinde na světě. To platí pro 85 % kvetoucích rostlin, 84 % savců a asi 45 % ptáků. Ze všech zemí světa se právě v Austrálii vyskytuje největší množství druhů plazů (755) a nejvíce jedovatých hadů. Mezi ikony australské fauny patří ptakopysk, ježura nebo vačnatci klokan, koala a vombat.

I když jen zlomek z obrovské plochy světadílu je obydlen lidmi (hustotou osídlení 2,6 obyvatel/km2 se Austrálie řadí na 235. místo na světě), jsou mnohé přírodní regiony činností člověka ohroženy.

Nejen pro bělochy

Většina ze zhruba 21 milionů obyvatel (téměř 90 %) má evropské kořeny, což je důsledkem politiky „bílé Austrálie“. Na základě tohoto přístupu podporovala australská vláda až do roku 1973 jen imigranty z Evropy. I tak jich ovšem přibývalo požehnaně. Zatímco v roce 1800 zde žilo jen kolem 5 000 přistěhovalců, o sto let později se číslo blížilo ke čtyřem a po druhé světové válce k osmi milionům. Od té doby se populace více než zdvojnásobila a ještě v roce 2000 mohli dva ze sedmi Australanů prohlásit, že se narodili mimo australskou půdu. Současný příliv imigrantů již není tak výrazný, ale i tak je jedna z nejstabilnější ekonomik světa cílem velkého množství lidí, kteří v současnosti přicházejí především z Asie a Oceánie. Austrálie tak usiluje o posílení obrazu multikulturního státu.

Obydlená „země nikoho“

Když je řeč o etnické skladbě australského obyvatelstva, nelze opominout nejméně početnou ale přitom nejvýraznější část – původní domorodce. Takzvaných aboridžinců (rovněž austrálci) žilo na kontinentu v počátcích evropského osídlení odhadem 350 000. Tento počet v následujících cca 150 letech výrazně klesal kvůli kombinaci infekčních chorob, násilného přesídlování a odnímání a převýchově domorodých dětí v přistěhovaleckých rodinách.

Australská vláda austrálce dlouho přehlížela a teprve od roku 1967 dostala na základě  celostátního referenda možnost vytvářet zákony i s ohledem na domorodce. Dalším výrazným mezníkem byl rok 1992, kdy Nejvyšší australský soud přiznal aboridžincům tradiční právo na půdu, což zvrátilo dřívější pojetí Austrálie, považované v letech evropské kolonizace za „zemi nikoho“.

Svět slov; svět peněz

V polovině února roku 2008 došlo ve vládním postoji k aboridžincům k zásadnímu zlomu. Tehdy čerstvě zvolený premiér Kevin Rudd přednesl v parlamentu formální omluvu za příkoří, která  domorodci utržili od všech předcházejících vlád. Rudd zdůraznil, že oficiální postoje a postupy vůči původním obyvatelům jim způsobily hluboké utrpení, zármutek a ztráty. Zvlášť se omluvil „ukradené generaci“ etnických austrálců, kteří byli jako děti odejmuti rodičům a dáni do převýchovy v bělošských rodinách. Omluva se setkala s nadšenou reakcí, ale někteří zástupci aboridžinců tvrdí, že po omluvě by mělo následovat také finanční odškodnění. Mínění mnoha svých souputníků vyjádřil uznávaný aktivista Noel Pearson slovy: „Černí dostanou slova, bílí si nechají peníze“.

Je jasné, že aboridžinci, tvořící asi 2 % populace (460 000 lidí), by podporu potřebovali. Otázka je, jakou by přesně měla mít podobu, protože samotné peníze určitě vše nevyřeší. Austrálci mají v porovnání s ostatními Australany v průměru nižší vzdělání, je mezi nimi větší míra nezaměstnanosti a kriminálních činů a dožívají se o 17 let nižšího věku než jejich spoluobčané.

Tajemné Uluru

Uluru (Ayers Rock) je posvátné místo národa Anangů a zároveň jedno nejnavštěvovanějších míst v Austrálii. Pojí se s ním mnoho pověstí i konpspiračních teorií. Skalní útvar vznikl přirozenými horotvornými pochody asi před 600 milióny let a odhaduje se, že nad zemský povrch ční zhruba jen jedna desetina jeho celkového objemu.

Stručné dějiny

Osídlování Austrálie pravděpodobně začalo před 42–48 tisíci let, kdy se po tehdy existujících pruzích země a částečně na lodích dostali z nynější jihovýchodní Asie předkové australských aboriginců. První Evropan, holandský mořeplavec Willem Janszoon, spatřil australské břehy až v roce 1606 a Holanďani během 17. století zmapovali většinu západního a severního pobřeží. O stálé osídlení se ovšem nepokusili.

V roce 1770 prozkoumal východní pobřeží James Cook a přičlenil jižní část nazvanou Nový Jižní Wales k Velké Británii. Nedlouho nato (od ledna 1788) začala Británie využívat nejmenší světadíl jako trestaneckou kolonii. Postupně vznikaly jednotlivé australské státy, z nichž většina sloužila jako káznice. Příliv odsouzenců ovšem ustal v roce 1848, kdy starousedlíci proti dalšímu využití Austrálie tímto způsobem mohutně protestovali.
Mezi roky 1855 a 1890 získalo postupně všech šest kolonií samostatnou vládu, ale dále zůstávaly součástí Britského Impéria. Koloniální vláda v Londýně měla ovšem v pravomoci jen otázky zahraniční politiky, obrany a lodní dopravy. Po dekádě plánování vznikla na začátku roku 1901 Federace australských kolonií se statusem britského dominia.

V roce 1931 přetnula Velká Británie většinu konstitučních pout, která ji vázala k Austrálii. Austrálie tento fakt oficiálně přijala až v roce 1942, kdy byla šokována porážkou britských vojsk v Asii. Hrozba japonské invaze zemi přiměla obrátit se na Spojené státy jako nového spojence a ochránce.

Po 2. světové válce podporovala vláda přistěhovalectví z Evropy v rámci politiky „bílé Austrálie“. Od 70. let minulého století jsou ovšem vítáni také imigranti z Asie a jiných částí světa. Poslední konstituční vazby mezi Austrálií a Velkou Británií byly přetrženy v roce 1986.

Lidé

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: cca 22,2 milionů (odhad 2013)
Průměrná doba dožití: 81,5 let
Prům. počet dětí: 1,78 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 4,82 z 1 000 živě narozených
Věková struktura: 18,8 % děti do 15 let, 50 % obyv. mladších než 37,1 let, 13,3 % obyv. starších než 65 let
Etnické složení: běloši 92 %, asiaté 7 %, aboriginci a ostatní 1 %
Oficiální jazyk: angličtina; další rozšířené jazyky: čínština, italština
Náboženství: katolické 26,4 %, anglikánská církev 20,5 %, ostatní křesťané 20,5 %, buddhisté 1,9 %, muslimové 1,5 %, ostatní 1,2 %
Nezaměstnanost: 5,2 % (odhad 2012)
Gramotnost: 99 %

Politika

Typ vlády: konstituční monarchie s parlamentním systémem vlády
Nezávislost: od 1. ledna 1901 (dříve federace britských kolonií)
Hlava státu: Austrálie je členem Společenství národů, takže oficiální hlavou státu je (od 6. února 1952) britská královna Alžběta II., kterou v zemi reprezentuje generální guvernér Quentin Bryce (od 5. září 2008); šéf vlády: premiérka Julia Eileen Gillardová (od 24 června 2010)
Vláda a volby: monarchie je dědičná; guvernér je jmenován královnou na doporučení premiéra; vláda vzniká z vítězné strany či koalice po volbách

Ekonomika

Australská ekonomika je založená na vysokých vývozních cenách zemědělských a hutních produktů. Za expanzí stojí i stále intenzivnější obchod s Čínou. Důraz je kladen na reformy, nízkou inflaci a podporu bydlení.
HDP na hlavu: 37 300 USD (odhad 2007), zhruba stejně jako Švédsko, Dánsko nebo Spojené arabské emiráty
Měna: australský dolar (AUD); 1 USD = cca 1,57 AUD; 1 AUD = cca 20,3 Kč
Vývoz: uhlí, železná ruda, maso, vlna, pšenice, strojní a dopravní zařízení
Dovoz: surová nafta a petrochemické produkty, počítače, telekomunikační systémy, strojní a dopravní zařízení

Geografie

Rozloha: 7 686 850 km2; téměř přesně stonásobek ČR, 6. největší stát světa a nejmenší kontinent
Délka pobřeží: 25 760 km
Podnebí: pouštní a polopouštní; na jihu a východě mírné, na severu tropické; největší zima je v červenci, vrchol léta v lednu
Úhrnné roční srážky (mm): Adelaide 553; AliceSprings 274; Brisbane 1 189; Canberra 631; Darwin 1 666; Hobart 624; Melbourne 661; Perth 869; Sydney 1 220
Teploty (° C): maximální v létě / minimální v zimě – Adelaide 28,5/7,5; AliceSprings 36,1/4,0; Brisbane 29,2/9,5; Canberra 27,8/-0,2; Darwin 31,8/19,3; Hobart 21,5/4,5; Melbourne 25,7/5,8; Perth 31,5/8,1; Sydney 26,3/6,7
Nejnižší a nejvyšší bod: Lake Eyre -15 m / Mount Kosciuszko 2 229 m

  • Zdroj textu
    100+1 zahraniční zajímavost
  • Zdroj fotografií
    Shutterstock

Další články v sekci