Pomalé rozmnožování: Vědci objevili evoluční slabinu obřích australských ptáků

Austrálie byla v geologicky nedávné době domovem gigantických ptáků, kteří byli několikrát větší než pštrosi, největší ptáci dneška. Šlo o mihirungy, ptáky čeledi Dromornithidae, známé též jako „démonické kachny zkázy“.

Navzdory hrůzu nahánějícímu jménu šlo nejspíš o býložravce. Patrně největším z nich byl Dromornis stirtoni, který dorůstal výšky až tří metrů a vážil okolo 600 kilogramů. Tento gigantický pták žil v období miocénu, asi před 7 miliony let. Posledním známým mihirungem byl Genyornis newtoni, který vyhynul asi před 40 tisíci lety a byl současníkem prvních pštrosů emu. 

Proti Dromornis stirtoni byl Genyornis newtoni sice „drobkem“, ve srovnání s dnešními pštrosy byl ale i on učiněným obrem. Dospělý Genyornis newtoni byl podle paleontologů zhruba šestkrát větší než dnešní emuové a vážil až 240 kilogramů (dnešní pštros emu dorůstá výšky okolo 170 cm a váží 20 až 50 kilogramů) 

Kosti mihirungů

Paleobioložka Anusuya Chinsamy z Univerzity v Kapském městě a její kolegové prostudovali fosilní kosti obou zmíněných druhů a analyzovali jejich mikrostrukturu, ve vztahu k životnímu cyklu mihirungů. Z výsledků, které uveřejnil časopis Anatomical Record, vyplývá, že rozmnožování těchto podivuhodných ptáků bylo překvapivě pomalé.

Mikrostruktura kostí dromornise prozradila, že pohlavní zralosti dosahoval až okolo 15. roku života. Zhruba třetinový genyornis, který žil v proměnlivějších podmínkách pleistocénu, se sice mohl začít rozmnožovat již kolem 2. roku života, ještě několik dalších let ale dorůstal do dospělé velikosti. Většina dnešních ptáků přitom dorůstá dospělé velikosti do roka a pohlavní dospělosti dosahují nejpozději do 2. roku života.

TIP: Sloní ptáci z Madagaskaru žili v noci a zřejmě byli téměř slepí

Otázka rychlosti množení se nakonec ukázala jako fatální. Když před 50 tisíci lety dorazili do Austrálie první lidé a začali lovit velké ptáky, nebyli genyornisové schopni dostatečně rychle doplňovat své populace a asi před 40 tisíci lety vyhynuli. Sdíleli tak osud řady dalších druhů čtvrtohorní megafauny, v Austrálii i na dalších kontinentech. Rychleji se rozmnožující předci dnešních pštrosů emu vyšli z tohoto evolučního souboje vítězně.